Živelný vypravěč Petru Cimpoeşu vnáší do rumunské prózy svěží tón prostřednictvím Simiona Výtažníka. Období po „velkém třesku“ v prosinci 1989 je v románu vnímáno jako obrovský očistec, kde se mísí vznešené s nízkým, směšné s tragickým. Společně s autorem pronikáme do uzavřeného světa panelového domu v Bacău, jehož obyvatelé představují vzorek rumunské společnosti po pádu ceauşescovské diktatury. Na cestě k demokracii nesou těžké břemeno verbálních klišé a vyprázdněných rituálů z minulosti. Neutuchající pochyby a společenskou nejistotu se snaží rozptýlit stařík Simion, který se na dva týdny uchýlí do výtahu a volá po nápravě mravů. Cimpoeşu ve své metafyzické, drobnokresebné pseudoreportáži vytváří situace plné ironie, trpkého humoru a satirických šlehů. Nejprovokativnější je situace, kdy podle Simionova proroctví sestoupí Ježíš Kristus v předvečer prezidentských voleb roku 2000, aby se ucházel o místo hlavy státu. Jeho program je prostý: Desatero. Zvolí si ho Rumuni, když je vznik křesťanství spjat s jejich etnogenezí? Počáteční nadšení brzy vystřídá skepse, která přetrvává i na konci románu, kdy nájemníci po Simionově tajemném odchodu mohou opět používat výtah.
