Pavel Verner Boeken

Kriminální příběh, kde autor dává čtenáři šanci osvědčit své pátrací a kombinační schopnosti.

Žabka z malé studánky a ropucha, která žije v údolí pod horami, mají velmi podobné podmínky k životu, avšak zcela rozdílnou povahu... Víte, že dřevěné šachové figurky přes noc ožijí, rozestaví se na šachovnici a hrají spolu královské partie? V té naší hraje důležitou úlohu věž, která není tak úplně obyčejná...

Pavel Verner (1947-2009) byl znám především jako prozaik a politický komentátor. Do literatury však vstoupil v 60. letech právě jako básník, kdy debutoval na stránkách Divokého vína. Svazek jeho básní podává nezvratné svědectví o tom, že byl především básník. A ne ledajaký -- pěstoval v poezii tak vzácné bylinky, jako jsou humor, včetně onoho černého, sarkasmus, ironie i sebeironie. Vernerovy verše -- ať z 60. a 80. let či z počátku nového tisíciletí -- jsou vzácně spjaty osobitou poetikou, bohatou obrazností, hrou se zvukomalebnou stránkou i překvapivými pointami. Kde jinde se v české poezii setkáte s incestním dědečkem z Liberce (i odjinud), s opilými tatíky na vycházce, se starci v rozpuku, mukly celibátu či s hanbatou geometrií? Lze jen litovat, že básnická tvorba tohoto autora, stigmatizovaná jmény Fr. Gellnera a V. Hraběte, je provždy uzavřena.

Vědeckofantastický román založený na paralele dvou časových úseků. Na jedné straně kolem roku nula - narození a život Ježíše, kde vývoj lidské civilizace je z povzdálí kontrolován mimozemšťany maskovanými za anděly. Na druhé straně - v budoucnosti, v přetechnizované společnosti, kde probíhá experiment se zrozením člověka chemickou cestou.

V románu Pražské hyeny (s podtitulem Románové falotikum) modeluje [autor] groteskně zkarikovaný, hyperbolizovaný obraz české polistopadové společnosti. Nástup mechanismů svobodného trhu jej zde podnítil k černému humoru, k výsměšné satiře s výrazně akcentovanými erotickými a funebrálními motivy, která v závěru přerůstá až do blasfemie. Vernerův styl charakterizuje pozměňování a parodování tradičních motivů a témat spolu se sarkasmem a chladně ironickým odstupem, s jakým sleduje osudy svých hrdinů, aniž by cítil potřebu nabízet jim řešení a vnášet do jejich životů perspektivu. Příznačná je zpravidla i vynalézavá, dynamická dějová konstrukce, založená na splétání dvou paralelních příběhů, popřípadě dějových rovin.... celý text

Politický satirický román z naší historie se současnými poslanci Parlamentu České republiky v hlavních rolích.

Na průřezu jednoho staveniště velkého stavebního podniku a na osudech jeho zaměstnanců, lidí různých typů a postavení, autor demaskuje pokleslé lidské aktivity,které se stávají nástrojem degradace člověka, jehož život je zredukovaný do honby za postavením a penězi, deformovaný sobectvím a ztrátou ideálů.

Zabývat se historií obecně znamená vyvozovat poučení z objektivně poznané minulosti, abychom dokázali porozumět současnosti a odhadnout budoucnost. V této učebnici, zpracované pro studium sociální a mediální komunikace na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha, se jedná o maximální možný a poněkud zjednodušující servis poznání vývoje mezilidské komunikace v mediální, éře od vynálezu knihtisku po současnost elektronických médií, v čase, kdy mluvíme o nadvládě médií (těch, kdo jimi disponují), tedy mediokracii. Práce s textem by měla spočívat především v pochopení souvislostí kontinuálnosti vývoje světa ve stále provázanějších souvislostech a při stále větším zapojení médií k prosazování zejména propagačních a propagandistických cílů různých subjektů stále globalizovanějšího světa. Snaha je o vyvození poučení z porozumění příčin toho, co se kdy, kde, pod taktovkou médií přihodilo a děje. Studium dějin nespočívá v biflování letopočtů, ale přesto se nevyhneme zlomovým událostem, které bude nutné umět zařadit na časovou osu, propojit, co se kdy souběžně dělo na různých místech politického světa, pochopit souvislosti vývoje v Čechách a v zahraničí, stále bližším než vzdálenějším.

Co lidí, tolik podob lásky a tolik variací na téma milostného víceúhelníku. Pavel Verner napsal šestnáct mimořádně vtipných povídek, ve kterých se lidé milují a zrazují a nemohou si od toho jakoby metafyzického údělu pomoci. Jemná hranice mezi milováním a ubližováním je prostorem, do kterého autor zasadil hrdiny své knihy v situacích, ve kterých cynický smích střídají slzy. Verner má dar ironie až černé, a umí ji zkušeně stupňovat. Dovedně užívá psychologické zkratky, překvapivé pointy a vtipných dialogů nesoucích napínavý děj. Úsporným stylem vypráví příběhy, které může každá čtenářka a každý čtenář ke svému překvapení zažít na vlastní kůži za rok, za měsíc, zítra. Na horizontu milostných havárií se rýsuje jak fantaskní, tak všední současnost. Autor na své hrdiny – stejně jako ve svých předchozích knihách – pohlíží s odstupem nezúčastněného vypravěče, tentokrát však s laskavým pochopením pro jejich slabosti, a s humorem, který chvilkami.