Božena Kopičková Boeken

Ženský svět byl po staletí světem intimním, reflektovaným knižní, nástěnnou i závěsnou malbou, dobovou naučnou i krásnou literaturou, epistolografií, zčásti pozůstalostními inventáři, účty a prameny osobní povahy - dopisy, deníky a memoáry. Diplomatický materiál vznikl téměř výhradně činností mužů, archivní prameny institucionální povahy (s výjimkou soudních akt a policejních protokolů) vypovídají o ženském světě méně a "jakoby nerady". Kniha nahlíží ženu přes témata, která se prolínají celým popisovaným obdobím - partnerství, rodina, vlastnictví, veřejný život, vlastní identita, vzdělání, mecenášství… Zajímavá je rovněž analýza stereotypů ženství ve vztahu žena-muž a otázka ženských archetypů.

Životopis Jana Želivského (1380-1422), radikálního husitského kněze a kazatele.

Podobizna české královny a významné kulturní osobnosti počátku 14. století, osvětlující život urozené ženy českého středověku. Portrét ženy, matky a královny, dědičky slávy a hrdosti Přemyslovců, matky císaře Karla IV. Autorka nám nabízí možnost poznat obě stránky života středověké šlechtičny a královny – slávu ceremoniálů i smutek a bezmoc ženy, které byly postupně odebírány milované děti. Eliška Přemyslovna vystupuje jako milující matka, žena samostatná a politicky aktivní, i jako fundátorka četných staveb, ovlivněná ve svém duchovním utváření středověkou mystikou. Práce Boženy Kopičkové spojuje odbornou erudici s vypravěčským uměním.

Podobizna české královny a významné kulturní osobnosti počátku 14. století, osvětlující život urozené ženy českého středověku. Portrét ženy, matky a královny, dědičky slávy a hrdosti Přemyslovců, matky císaře Karla IV. Autorka nám nabízí možnost poznat obě stránky života středověké šlechtičny a královny – slávu ceremoniálů i smutek a bezmoc ženy, které byly postupně odebírány milované děti. Eliška Přemyslovna vystupuje jako milující matka, žena samostatná a politicky aktivní, i jako fundátorka četných staveb, ovlivněná ve svém duchovním utváření středověkou mystikou. Práce Boženy Kopičkové spojuje odbornou erudici s vypravěčským uměním.

Druhá manželka krále Václava IV., pocházející z rodu bavorských Wittelsbachů, je hlavní postavou nové knihy historičky Boženy Kopičkové. Ta po Elišce Přemyslovně vřazuje do edice Velké postavy českých dějin už druhou z českých královen středověku. Žofie se v jejím podání představuje jako výrazná osobnost, zřejmě obdařená fyzickým půvabem, ale také přemýšlivá a citlivá. Autorka bourá zažité stereotypy o nešťastném manželství labilního českého krále Václava a jeho druhé ženy a dokazuje naopak, že jejich vztah byl, alespoň po jistou dobu, velmi pevný i šťastný. V turbulencích doby neodvratně směřující k propuknutí husitské revoluce se česká královna Žofie musela vyrovnávat s dramatickými událostmi, jako bylo například uvěznění jejího královského manžela, ale i s duchovními podněty reformního husitského směru. Podpora, kterou královna Žofie věrně poskytovala ranému husitství včetně jeho hlavního představitele, našla odraz i v Husových listech z Kostnice. Po smrti krále Václava IV. v roce 1419 byly další osudy královny-vdovy Žofie neradostné: odebrala se se švagrem, císařem Zikmundem, do exilu v Bratislavě, kde v nuzných podmínkách, nedůstojných středověkých královen-vdov, strávila zbytek života. Znovunalezená katolická zbožnost, ale i osobní hořkost a smutek se odrážely v černé barvě jejího oblečení, které nosila až do konce svých dní.

V publikaci autorky zpřístupňují výsledky svého mnohaletého studia známých listů na Husovu obranu z let 1410-1412, které zásadně mění naše znalosti o událostech předcházejících kostnickému koncilu. Na základě všestranného rozboru autorky dokazují, že se nejedná o pravé dokumenty, ale o jakousi středověkou obdobu romantických fals Rukopisu Královodvorského a Zelenohorského, kdy ve skutečnosti jde pouze o rétorská cvičení studentů pražské univerzity z dvacátých, případně třicátých let 15. století.