Zdeňka Kalnická Boeken

Filozofický projekt se zabývá prolínáním těchto prvků kolem nás. Editor: Krystyna Wilkoszewska.

Autorka se věnuje zkoumání vztahu mezi pojmem a obrazem, který analyzuje prostřednictvím interpretací imaginární složky filozofie a pojmové složky umění. Interpretuje metafory v pragmatizmu (J. Dewey, W. James a K. Čapek) a feminizmu (J. Kristeva, L. Irigaray, E. Buker), a postavy Narcise a Minotaura z oblasti výtvarného umění. Zabývá se tvorbou K. Čapka, který v sobě spojuje filozofa a umělce. V první části pojednává o místě, funkci a podobách metafor (či mentálních obrazů) ve filozofii. Vychází zde z názorů Z. Neubauera, který vidí ve filozofickém pojmu jednotu racionálního a imaginárního. Druhá část knihy se věnuje vztahu pojmu a obrazu v podobě, v jaké se projevuje v umění. Poukazuje na dvě mytologické postavy: Narcise a Minotaura jako na modely pojmového vymezení podstaty umění (Narcis – umění jako odraz a Minotaurus – umění jako výraz nevědomí). Při interpretacích uměleckých děl (S. Dalí a L. Carrington) využívá hermeneutický přístup s důrazem na genderový aspekt.

Přednášky významného italského myslitele Umberta Eca o podstatě interpretace a polemické příspěvky současných filozofů k těmto textům. Z obálky knihy: Text je nástroj, vynájdený na to, aby utvoril svojho modelového čitateľa. Opakujem: tento čitateľ nie je autorom „jedinej správnej“ domnienky. Text môže rátať aj s takým modelovým čitateľom, ktorý má právo pokúsiť sa o nekonečný počet domnienok. Empirický čitateľ je len aktérom, vyslovujúcim domnienky o povahe modelového čitateľa, ktorého postuluje text. Keďže zámerom textu je v podstate vytvárať modelového čitateľa, schopného vyslovovať o ňom domnienky, vynachádzavosť modelového čitateľa spočíva v nájdení modelového, teda nie empirického, autora, ktorý v konečnom dôsledku splýva so zámerom textu. Text je teda viac než len parametrom, použitým na zhodnotenie interpretácie, je objektom, ktorý vytvára interpretácia v procese kruhové­ho úsilia o potvrdenie svojej právoplatnosti na základe toho, čo podáva ako svoj výsledok. Nehanbím sa priznať, že tak definujem starý a stále platný „hermeneutický kruh“.

Autorka analyzuje vztah mezi filozofií a genderem/rodem z feministického pohledu. Kniha se dělí na dvě části. První část, nazvaná Genderové zářezy do dějin filozofie, má dvojí cíl: doplnit dějiny filozofie o pohled na gender/rod (muž a žena) od vybraných kanonických filozofů a obohatit historickou paměť o koncepce žen-filozofek, jako jsou Hipparchie, Hypatie, Marie le Jars de Gournay, Alžběta Falcká, Mary Wollstonecraft, Harriet Taylor Mill a Simone de Beauvoir, v kontrastu s názory jejich mužských protějšků. Druhá část, Feminizmus a filozofie: úvahy, se zaměřuje na otázky implicitně obsažené v první části, ale explicitně neprojednané. První úvaha se věnuje feministické kritice filozofického kánonu a relevanci genderu/rodu pro filozofii. Druhá úvaha zkoumá, zda je feministická filozofie srovnatelná s jinými filozofickými směry, jako je fenomenologie, a jak obhajuje svou historickou opodstatněnost a sebe-identitu. Třetí úvaha se zabývá vztahem mezi filozofií a metaforami, zejména feministickou filozofií a jejich metaforickým aspektem, který autorka považuje za legitimní způsob aplikace genderové analýzy v oblasti filozofie.

Studijní text je určen pro kurzy Úvod do Gender Studies a Otázky rodové identity, případně jako rozšiřující literatura pro další kurzy, obsahujících genderovou (rodovou) problematiku. Poskytuje širší filozoficko-historický kontext řešení této problematiky, hlavně v mytologii a filozofii, náboženství, částečně psychologii (psychoanalýze) a umění. Soustřeďuje se na autory autorky, u kterkých problematika genderu (rodu) vystupuje do popředí, a historická období, kdy byla důležitým aspektem společenského dění. Text seznamuje také s vývojem ženského hnutí ve světě a u nás.

Kolektivní monografie Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání prezentuje pohledy na vědu, které přesahují hranice tradiční filozofie vědy, ale zároveň tento rámec zcela neopouští a pokouší se do něj integrovat poznatky jiných disciplín. Věda je zde chápána nejen jako poznávání světa, ale jako aktivita, vyžadující pěstování kulturních, historicky zakotvených kompetencí, resp. budování specifického typu společnosti, která s vědeckotechnickou produkcí umí zacházet. Autoři a autorky jednotlivých kapitol v různé míře překračují hranice mezi "vnitřkem" poznání a jeho "vnějšími" souvislostmi. Právě tento "vnějšek" poznání se dnes ukazuje jako klíčový; pro uvedenou publikaci jsou proto důležitými pojmy "situovanost" a "kontext". Zkoumání různých aspektů problematiky je rozčleněno do tří okruhů, jejichž hranice jsou stejně vyjedn(áv)ané jako hranice mezi texty a kontexty. První okruh se nejvíce blíží tradičním tématům filozofie vědy, ve druhém je hlavním tématem vymezování či naopak překračování hranic mezi vědou, filozofií a náboženstvím, jak je můžeme sledovat v dějinách poznání. Třetí okruh problémů se méně zaměřuje na povahu samotné vědy a více na to, jaký dopad mají vědecké poznatky na současnou společnost. Zdánlivě vnější společenský kontext vědění se zde jeví jako jeho vnitřní pořádající princip.

Publikace Filozofky v dějinách evropské filozofie je první sondou do oblasti, která je v českých podmínkách téměř neznámá – do oblasti filozofujících žen minulosti. Nejedná se o vyčerpávající přehled žen-filozofek, které v minulosti filozofovaly, ale o výběr autorek, které zastupují různá historická období a různé filozofické pozice. Publikace si klade za cíl obohatit poznání dějin filozofie o význačné autorky a tím upozornit na neudržitelnou situaci, kdy je v rámci výuky dějin filozofie pozornost soustředěna výlučně na filozofy-muže. První kapitola se věnuje kritice filozofického kánonu: upozorňuje na způsoby, jakými byly filozofující ženy v dějinách opomíjeny a výsledky, ke kterým dospěl feministický výzkum této problematiky.

Interpretovat umělecká díla znamená hledat a nacházet jejich význam a smysl, odhalovat jejich napojení na naši bezprostřední zkušenost, ale zároveň přispět k jejímu obohacení, zintenzívnění a prohloubení. V tomto smyslu je interpretace tvůrčím, či dokonce riskantním počinem, k němuž neexistuje návod. Podle Zdeňky Kalnické je však možné hovořit o interpretačních strategiích, z nichž každá vychází z poněkud odlišných představ o tom, co je to umělecké dílo a jakou má funkci, každá klade důraz na jisté aspekty a interpretaci zaměřuje k určitému cíli. Ve své knize nabízí autorka interpretace konkrétních výtvarných, literárních a hudebních děl známých umělců a umělkyň, jako William Shakespeare, Božena Němcová, Karel Čapek, Salvador Dalí, Bedřich Smetana, Claude Debussy, ale i těch méně známých, jako Tan Dun, Remedios Varo, Leonora Carrington, Roy Nachum. Vychází z přístupu, který je možno charakterizovat jako propojení pragmatické, hermeneuticko-archetypální a feministické interpretační strategie. Zvolená umělecká díla jsou vztažena k určitému teoretickému problému estetiky, např. esteticko-symbolický aspekt živlů, zejména vody; význam hmatu v umění; genderový aspekt umělecké imaginace či funkce archetypů v umění; nejsou však redukována na jeho „příklad“. Naopak: díla se stávají ohnisky soustředěné, teoreticky poučené estetické interpretace autorky, díky níž je možné nahlédnout i na známá díla novou optikou.

Druhé vydání vyšlo pod názvem Archetyp vody a ženy. Zdeňka Kalnická, která se oborově zaměřuje na filosofické směry 20. století, hermeneutiku, estetiku, feminismus a rovněž i teorii interpretace, v této práci zpracovává téma, které jí umožnilo plně rozvinout její víceoborovou erudici. Jak napovídá titul knihy, autorka na nejrůznějších úrovních cíleně analyzuje blíženectví dvojího pojmu - vody a ženy (interpretace asociací na úrovni ontologické, noetické, etické, archetypální, symbolicko-estetické a múzické), přičemž poukazuje na ambiguitu vodního a ženského živlu, na jejich bytostné spojení s mnoha existenciálními mezníky. Při hledání analogií se snaží vycházet z těch zdrojů, které dávají lidské představivosti důvod vnímat úzkou spojitost obraznosti vodního živlu s obrazností reprezentující ženskost. Interpretační báze tak zahrnuje fakta vědy, filosofické teze, mytologické příběhy, výjevy religiózní či umělecké. Žánr knihy samovolně vyrůstá z použití nejrůznějších stylových postupů a technik – od studie a vědeckého pojednání, přes esej, komentář, až po beletrizovanou úvahu. Knihu Zdeňky Kalnické lze označit za metodologicky velmi živou, která v sobě akordicky spojuje trojí teoretické východisko. Autorka svoji metodu pojmenovává jako archetypálně-feministický přístup, přičemž jej můžeme chápat jako vyústění znalosti materiální bachelardovské obraznosti, Jungovy archetypální analýzy a feministického výkladu ženské symbolické tradice.... celý text

Kniha se soustřeďuje na analýzu archetypálního spojení ženy a vody v lidské imaginaci tak, jak se objevuje v mýtech, filozofických systémech, náboženských představách, ale hlavně v umění. Po analýze vlastností vody jako přírodního jevu a explikaci vlastního metodologického přístupu k tématu se autorka věnuje interpretaci symbolicko-estetických aspektů spojení vody a ženy v uměleckých dílech mnoha období, směrů a orientací. Neoddělitelnou součástí knihy jsou interpretace výtvarných děl, např. Magritta, Brunovského, Schikanedera, Rodina, , Delvaux, Kahlo, Richierové, Sageové, Parretové, Fini, Rimmingtonové, Toyen, Drtikola, Domíngueze, Blakea, Burne-Jonese, Muncha a dalších, ale i děl literárních (Woolfová, Svobodová) a hudebních (Debussy), které poukazují na ambiguitu tohoto archetypu a přispívají k jeho amplifikaci.