Po dvou úspěšných titulech Tao sexu a Ciao sexu ukazuje autor svou typickou mírně ironickou formou, že některé události, věci a lidi nejen v politice, ale i v běžném životě nelze brát úplně vážně. Padouch je každý, kdo využívá trvalé nebo dočasné bezmocnosti druhých k tomu, aby je oloupil o hmotný majetek, intelektuální vlastnictví, tvůrčí energii, dobrou pověst, čas, svobodu, přízeň bližních, zdraví, život, nervy, rozum, osobní štěstí nebo naděje. To vše k vlastnímu obohacení, které ale nemusí vždy být hmotné. Padouch se v padoušství neustále musí procvičovat, a tak mu k zisku někdy stačí byť i jen nepatrné posílení vlastní moci nebo moci vlastní smečky nad druhými, kontrola a upevňování bezmocnosti a závislosti druhých, zdokonalování svých schopností druhé oblbovat a uondávat do bezmocnosti, vybrušování padoušských kejklí a triků. Tato kniha je o tom, jak to vše přežít.
Václav Teichmann Boeken





Přestaňte doufat, že ti vaši mužští někdy mentálně a emočně dorostou do takové dospělosti, že jim budete moci svoje potřeby vysvětlit tak, aby jim dávaly smysl. Muži přecházejí rovnou z infantility do senility, takže s nimi musíte věčně zacházet jako s dítětem. Přestaňte od mužského očekávat, že sám od sebe přijde na to, co vám působí rozkoš. Jako každé malé dítě, muž je sám sebou fascinovaný a potřeby druhých nevnímá. Ať už to děláte z lásky, pokory, nebo pocitu povinnosti, přestaňte přivádět muže k orgasmu dřív, než jste prožily orgasmus svůj, i kdyby to mělo trvat sto let. Skvělá a poučná kniha s podtitulem "aneb jak blaho alespoň předstírat" volně navazuje na autorův bestseller Tao sexu a je novým příspěvkem k věčnému tématu vztahů žen a mužů.... celý text
Kdy už dědku zkapeš? : aforismy
- 155bladzijden
- 6 uur lezen
Kniha aforismů Martina Komárka s ilustracemi Václava Teichmanna. Úsměvné, někdy i cynické poznámky o životě soustředěné jen do pár lakonických řádek, v nichž se autor snaží postihnout klady i zápory našeho každodenního lidského snažení.
PPP čili "politika prochází pupkem" je politicko-gastronomická teorie, podle níž to, co člověk jí, podvědomě, podprahově a velmi hluboce ovlivňuje jeho politické myšlení a tudíž i volbu politiků. Podle níž taky barvu a pravděpodobné chování politika můžeme odhadnout i podle toho, co jí. Že tudíž existují jídla pravicová a levicová, i kuchařské metody levicové a pravicové. A máme-li před sebou politika, který káže pravicově, ale jí levicově - nebo naopak - měl by nám být podezřelý. Z čehož vychází další teorie, že politické myšlení - tak jako třeba zdraví - se dá měnit tím, že změníme stravu. Téměř vědeckým důkazem pro tuto teorii je poznatek, že komunismus si upevnil moc levicovým hromadným stravováním, které jednak zúžilo výběr, jednak odebralo kuchaření soukromým drobným restauracím a předalo je do rukou státem kontrolovaného potravinového "glajchšaltu". Tedy vytvořilo dokonalé stravování levicové, z něhož pak těžko mohl vyrůstat člověk pravicově myslící. Měli to ti komunisté vymakáno do posledního drobečku a hodně toho po nich přežívá. Tato knížka zkoumá, jak se pravicovým jídlem zase vrátit k demokratickému konzervatismu. ... celý text