Miha Mazzini Boeken

Dospívání v časech Titovy Jugoslávie, humorný i hořký příběh o konci dětství. Román Kralj ropotajočih duhov (2001) napsal Mazzini podle svého scénáře k filmu Sladke sanje (Sladké snění), za který získal na filmovém festivalu v Portoroži v roce 2001 cenu za nejlepší scénář. Byl přeložen do chorvatštiny a angličtiny. Příběh se odehrává v Titově Jugoslávii na přelomu 70. a 80. let. Jeho vypravěč je dvanáctiletý Egon, který vyrůstá v malém průmyslovém městečku. Vychovává ho neurotická a panovačná matka a silně věřící babička. Konstelace takových okolností samozřejmě tomuto živě a čtivě napsanému románu poskytuje půdu pro řadu groteskních událostí, ve kterých někdy převáží humor, jindy z nich spíš mrazí. Egon je osamělý, nešťastně zamilovaný a věří, že jeho život může změnit jenom jediná věc – gramofon.

Ein junger Mann, gerade 17 Jahre alt, durch eine Kriegsverletzung gehbehindert, wird von der neuen kommunistischen Staatsmacht ausgerechnet zum Dorf-Briefträger bestimmt. Als er ein Einschreiben ausliefert, trifft er eine Frau, die sich gerade in einer Wäscheleine verheddert hat - und ist ihr danach verfallen. Als deren Mann aus dem Gefängnis kommt, wird der verliebte Junge ausgenutzt für ein konspiratives Unternehmen: die »Deutsche Lotterie«. Die funktioniert so: der Ehemann, wohlhabender (!) Schriftsteller, und seine Frau gründen eine Lotterie als Briefkastenfirma (ganz seriös: Postfach Stuttgart!), die Teilnahme ist kostenlos, der junge Briefträger fängt alle Briefe ab und stellt dann gezielt die Gewinne (Lebensmittelmarken) an verarmte Dorfbewohner zu, die von dieser Lotterie natürlich ganz begeistert sind. Der Schriftsteller verändert aber das Geschäftsmodell: die Lotterie-Teilnehmer müssen jetzt Geld einzahlen (bar im Briefumschlag), nur noch wenige gewinnen, und der Schriftsteller, der gar nicht mehr ans Schreiben denkt, wird noch wohlhabender – bis er die Sache so auf die Spitze treibt, dass er ins Visier der Geheimpolizei gerät...

V románu Vymazána vypráví Miha Mazzini příběh o matce samoživitelce Zale Jovanović, která v porodnici zjistí, že její osobní údaje nejsou zapsané v počítačových systémech a že ona ani její novorozený chlapec úředně neexistují. Takový člověk pak z ničeho nic může čelit deportaci do země (kde nikoho nezná), může přijít o bydlení, o zaměstnání, o lékařskou péči a dokonce i o dítě… Zoufalé hledání východiska ze složité situace se mění v napínavé drama, které odhaluje odvrácenou tvář slovinského společenského systému a úspěšného osamostatnění země na počátku 90. let 20. století. Mazzini v něm jako první slovinský autor literárně zpracovává téma „vymazaných“ – dne 26. února 1992 nezákonně vymazaných 25 671 osob z evidence obyvatel Slovinska s trvalým pobytem bez upozornění a bez možnosti odvolání, které se ze dne na den staly osobami bez státní příslušnosti. Jejich jediným „proviněním“ bylo, že se nenarodili ve slovinské části bývalé Jugoslávie. V roce 2018 pak podle tohoto románu autor zrežíroval stejnojmenný celovečerní film s Juditou Franković Brdar v hlavní roli, který získal deset ocenění ve Slovinsku i zahraničí.

Zala, eine junge slowenische Erzieherin, bringt ein Kind auf die Welt, beiden geht es gut. Wäre da nicht dieser kleine bürokratische Fallstrick: Im Computerverzeichnis ist Zala nicht zu finden. Ein Softwareproblem? Innerhalb kürzester Zeit nimmt die Realität kafkaeske Dimensionen an: Auf einmal ist Zala eine Fremde, und der Kampf um ihr Kind beginnt ... Eine Geschichte mit sehr realem Hintergrund: 1991 wurden 25.000 Einwohner Sloweniens, in der „falschen“ Region geboren, einfach aus den Registern gelöscht. Sie waren damit rechtlos, fielen mit der Auslöschung aus allen Absicherungen heraus. Die Bürokratie übernahm die Rolle von Maschinengewehren. Bei der preisgekrönten Verfilmung „Erased“ (2018) führte Miha Mazzini selbst Regie.

8 krátkých příběhů z každodenního života založených na férovém urbanismu a městotvorném designu