Atlas činnosti speciálně pedagogických center v České republice představuje ojedinělý publikační titul s výsledky unikátního průzkumu služeb těchto školských poradenských zařízení. Na základě realizace cílů projektu ESF OP VK Inovace činnosti SPC při posuzování speciálních vzdělávacích potřeb proběhl v roce 2011 ve většiněspeciálně pedagogických center sběr informací mapující každý kontakt daného centra s klientem. V Atlasu jsou představeny získané poznatky o územních aspektech infrastruktury, organizačních a odborných činnostech center zpracované geoinformačními technologiemi a prezentované tematickými mapami. Obsah Atlasu je sestaven s ohledem na jeho využívání při řízení speciálně pedagogických center na krajské a celostátní úrovni.
Publikace je určena pracovníkům pomáhajících profesí, kteří se v ČR setkávají s osobami se zdravotním postižením. Cílem je přinést komplexní informace o fenoménu zdravotního postižení a jeho dopadech na jednotlivce v současné společnosti. Úvodní kapitoly popisují současné společenské tendence v ČR ve vztahu k této minoritě, včetně aktuálních demografických údajů a přehledu koncepcí a dokumentů státu za posledních 20 let. Další části se zaměřují na konkrétní zdravotní postižení, jako jsou mentální postižení, duševní onemocnění, tělesné, zrakové, sluchové postižení a narušené komunikační schopnosti. Každá kapitola poskytuje základní údaje o daném postižení, přehled terminologie, klasifikaci a charakteristiku osob s příslušným postižením. Následují specifické projevy a dopady postižení, možnosti poradenství a intervenčních přístupů s ohledem na resortní specifika. Publikace také obsahuje pravidla pro jednání, zásady a metody komunikace, včetně potenciálních rizik. Na závěr jsou uvedeny odkazy na další zdroje informací, poradenská pracoviště a organizace sdružující osoby s daným druhem zdravotního postižení.
V dnešní době, kdy se jedním ze žhavých témat dne stala inkluze ve vzdělávání, je stále aktuálnější seznámit odbornou i širší veřejnost se specifiky osobnosti žáků i klientů s mentálním postižením. Publikace se věnuje jak nezbytnému objasnění terminologie, tak právní úpravě postavení osob s mentálním postižením, jejich diagnostice, vzdělávání a také sociálním službám, jež jsou jim poskytovány.
Text vychází ze současných legislativních norem a ze tří základních stratifikačních systémů, které se postupně implementují v oblasti zdravotnictví (MKF – Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví), v oblasti sociálních služeb (SIS – Škála stanovení míry podpory) a ve (speciálním) školství a poradenství (Katalogy posuzování míry speciálních vzdělávacích potřeb a Katalogy podpůrných opatření). Čtenář získá přehled o osobnostní struktuře člověka s mentálním postižením a o speciálněpedagogické podpoře pro žáky s mentálním postižením, což je nový fenomén v péči o tyto osoby. Publikace se nevyhýbá ani tak citlivé oblasti, jako je projevování emocí, partnerské vztahy a sexualita osob s mentálním postižením. Důraz klade i na roli rodinného prostředí.
Kniha je věnována především psychologům, speciálním pedagogům, psychiatrům, sociálním pracovníkům a studentům těchto oborů a všem, kdo se potřebují zorientovat v této složité problematice.
Publikace se věnuje oblasti specifik osobnosti žáků a klientů s mentálním postižením a diagnostice těchto oblastí. Vychází ze tří základních stratifikačních systémů, které se nově využívají v oblasti zdravotnictví (MKF – Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví), v oblasti sociálních služeb (SIS – Škála stanovení míry podpory) a pilotážně ve (speciálním) školství a poradenství (KaSPC – Katalog posuzování míry speciálních vzdělávacích potřeb). Čtenář získá přehled o osobnostní struktuře člověka s mentálním postižením a speciálněpedagogické podpoře pro žáky s mentálním postižením, což je nový fenomén v péči o osoby se zdravotním postižením. Kniha je věnována především psychologům, speciálním pedagogům, psychiatrům, sociálním pracovníkům a studentům těchto oborů.
Dorobek naukowy profesora Jana Michalika jest powszechnie znany i szanowany. Z
tego względu każda książka jego autorstwa budzi zainteresowanie i niemal w
ciemno można powiedzieć, że zasługuje na wydanie. Niemniej Gawędy o teatrze
krakowskim przyciągają uwagę z dodatkowych względów. Książka zbiera teksty
rozproszone, w większości już opublikowane, ale w wydawnictwach niszowych,
księgach zbiorowych czy czasopismach, nie zawsze łatwo dostępnych. Jest też
kilka tekstów wcześniej niepublikowanych. Ułatwienie czytelnikom i badaczom
dostępu do tych rozpraw to pierwszy, najprostszy argument za wydaniem tego
zbioru. Drugi to prezentacja znakomitego warsztatu badawczego, na którym mogą
i powinny się uczyć kolejne pokolenia teatrologów. Właśnie w takim zestawieniu
tekstów większych i drobnych znakomicie widać, jak znaczącą naukową wartość
mogą mieć hasła słownikowe, przyczynki, emendacje, komentarze, uzupełnienia –
nawet w zakresie tematów z pozoru znanych i przebadanych (jak Wyspiański czy
Modrzejewska). Profesor Michalik (autor obszernych monografii) jest i w tym
zakresie mistrzem. Z recenzji prof. dr hab. Haliny Waszkiel, Akademia
Teatralna im. Aleksandra Zelwerowicza w Warszawie Prof. dr hab. Jan Michalik –
jeden z najwybitniejszych polskich badaczy teatru XIX i XX wieku, historyk
scen krakowskich (w szczególności) i galicyjskich (w ogólności), badacz
dramatu i sztuki aktorskiej, inscenizacji, wreszcie teatru jako instytucji.
Zajmował się teatrem włościańskim w Galicji, a także teatrem amatorskim,
teatrem żydowskim, kabaretem oraz muzyką w teatrze. Był nauczycielem i
opiekunem wielu obecnych naukowców. Dokonania Profesora Seniora nie oznaczają
bynajmniej, że Jan Michalik osiadł na laurach: jest wciąż czynny naukowo,
nieustannie uzupełnia luki badawcze polskiej teatrologii – o czym świadczy
także niniejszy tom.
