Philippe Ariès was een Franse historicus die zich richtte op de geschiedenis van het gezin en de kindertijd, en met name op de transformatie van de houding ten opzichte van de dood in de westerse wereld. Hij beschreef zichzelf als een "rechtse anarchist". Zijn werk, dat vaak het dagelijks leven onderzocht, was destijds soms bekender in de Engelssprekende wereld dan in Frankrijk zelf. Hij wordt erkend voor het erkennen van de kindertijd als een sociale constructie en voor het stichten van de geschiedenis van de kindertijd als een serieus studiegebied. Hij wordt ook herinnerd voor zijn onderzoek naar de geschiedenis van de houdingen ten opzichte van de dood en het sterven, die hij eveneens als sociale constructies beschouwde.
This remarkable book -- the fruit of almost two decades of study -- traces in compelling fashion the changes in Western attitudes toward death and dying from the earliest Christian times to the present day. A truly landmark study, The Hour of Our Death reveals a pattern of gradually developing evolutionary stages in our perceptions of life in relation to death, each stage representing a virtual redefinition of human nature. -- Provided by publisher
The second volume of A History of Private Life is a treasure-trove of rich and colorful detail culled from an astounding variety of sources. This absorbing "secret epic" constructs a vivid picture of peasant and patrician life in the eleventh to fifteenth centuries. All the mystery, earthiness and romance of the Middle Ages are captured in this panorama of everyday life. The evolving concepts of intimacy are explored--from the semi-obscure eleventh century through the first stirrings of the Renaissance world in the fifteenth century. Color and black-and-white illustrations
First of the widely celebrated and sumptuously illustrated series, this book reveals in intimate detail what life was really like in the ancient world. Behind the vast panorama of the pagan Roman empire, the reader discovers the intimate daily lives of citizens and slaves--from concepts of manhood and sexuality to marriage and the family, the roles of women, chastity and contraception, techniques of childbirth, homosexuality, religion, the meaning of virtue, and the separation of private and public spaces.The emergence of Christianity in the West and the triumph of Christian morality with its emphasis on abstinence, celibacy, and austerity is startlingly contrasted with the profane and undisciplined private life of the Byzantine Empire. Using illuminating motifs, the authors weave a rich, colorful fabric ornamented with the results of new research and the broad interpretations that only masters of the subject can provide.
AriA]s traces Western man's attitudes toward mortality from the early medieval conception of death as the familiar collective destiny of the human race to the modern tendency, so pronounced in industrial societies, to hide death as if it were an embarrassing family secret. -- Newsweek
The nineteenth century was the golden age of private life, a time when the tentative self-consciousness of the Renaissance and earlier eras took recognizable form, and the supreme individual, with a political, scientific, and above all existential value, emerged. Volume IV of this award-winning series chronicles this development from the tumult of the French Revolution to the outbreak of World War I--a century and a quarter of rapid, ungovernable change culminating in a conflict that, at a stroke, altered life in the Western world.
Druhý a poslední díl pojednání o smrti, umírání a věcech s tím souvisejících tak, jak se měnily v běhu staletí. Oba díly nejsou nijak výrazně ohraničeny zpracovaným časovým údobím. Autor volně pojednal o různých hlediscích smrti, rozčlenil knihu do delších tématických celků, a potom celý spis rozdělil do dvou svazků. Je nesporně zajímavé a přínosné přečíst třeba jen jeden díl – první neztrácí smysl bez druhého a naopak. K získání uceleného pohledu je však třeba prostudovat celé velmi kompaktní dílo.
První ze dvou dílů zásadního spisu o smrti a umírání a měnící se úloze tohoto fenoménu v průběhu dějin lidstva. Zjištění, že „Dějiny smrti“ vyšly v edici „Každodenní život“ je jediným úsměvným momentem, který čeká čtenáře této knihy. Jinak před ním defiluje čtení neveselé, ale zato nesmírně zajímavé, podnětné, fundované a hodnotné. Dějiny smrti jsou zásadním textem, jaký v současné, ať už původní, nebo překladové historiografii chyběl a který vzniklou mezeru zaplňuje více než důstojně. Což ostatně odpovídá dvacetiletému úsilí, které Ariès tématu věnoval. Smrt je tu nazřena z mnoha úhlů pohledu jako fenomén provázející lidstvo od nepaměti. Obávaná i uctívaná, vnímaná jako konec života i jako počátek vyššího stupně bytí. Autor přednáší i o věcech se smrtí souvisejících, o pohřbívání, hřbitovech, o lékařském přístupu k agónii, o myšlení umírajícího člověka, o názorech na smrt a posmrtný život měnících se spolu se změnami v životním stylu a s odlišností různých civilizací i sociálních skupin.
Was wir Kindheit nennen, hat es nicht immer gegeben. Die Abgrenzung zwischen Kindern und Erwachsenen hat das Mittelalter nicht gekannt: Kinder lebten, sobald sie sich allein fortbewegen und verständlich machen konnten, mit den Erwachsenen, waren kleine Erwachsene. Was wir »Familie« nennen - die Gemeinschaft von Eltern und Kindern -, entwickelte sich in Europa erst im 15. und 16. Jahrhundert allmählich aus den größeren Sippen- und Stammesverbänden; sie wird dann zu einer moralischen Institution. Diese und andere grundlegende und oft überraschende Erkenntnisse gewinnt Ariès aus seinem Studium der sozialen, rechtlichen und kulturellen Entwicklung der Familie und der Erziehung. Er findet sein Material nicht in den Theorien und Programmschriften und den Äußerungen der Maßgebenden, sondern hauptsächlich in den vielfältigen, oft stillen Zeugnissen des Alltagslebens aller Volksschichten.
