Meer dan een miljoen boeken binnen handbereik!
Bookbot

Vergílio Ferreira

    Vergílio Ferreira verdiepte zich in de existentiële filosofie, een kracht die zijn literaire werk vormde. Zijn schrijven wordt gekenmerkt door een intense verkenning van de menselijke conditie, op zoek naar betekenis in een vaak meedogenloze wereld. Ferreira creëerde meesterlijk ingewikkelde verhalen die de innerlijke strijd van zijn personages weerspiegelen. Door zijn proza onderzoekt hij vragen over identiteit, realiteit en de efemere aard van het bestaan, waarmee hij zijn plaats als een van de meest significante Portugese stemmen van zijn generatie verzekerde.

    Vergílio Ferreira
    Bis zum Ende
    Matin perdu
    Nítido nulo
    Para sempre
    En nombre de la tierra
    Navždycky
    • Navždycky

      • 260bladzijden
      • 10 uur lezen
      4,5(10)Tarief

      Návrat do rodného venkovského domu na sklonku života není pro vypravěče ani zdaleka důchodcovským odstěhováním se na chalupu. Rekapitulováním života, který se uzavírá, se v oproštění od všeho dobírá pokorného přijetí počátku i konce. Reflexivní román jednoho z nejvýznamnějších portugalských autorů tohoto století, který je současně zdařilým pokusem o filozofii vyjádřenou lyrickým prozaickým tvarem, nachází adekvátní český výraz ve velmi kvalitním překladu.... celý text

      Navždycky
    • "¿En nombre de la Tierra?" es una obra profunda sobre la vejez y el amor, narrada por un hombre en un asilo que revive su pasado y crea uno nuevo a través de la palabra. Refleja la soledad, la realidad del presente y la conexión con el cuerpo, explorando la vida y la memoria. Vergílio Ferreira es una voz clave de la literatura europea contemporánea.

      En nombre de la tierra
    • Nítido nulo

      • 278bladzijden
      • 10 uur lezen
      3,3(7)Tarief

      «Sobre o mar azul até a um limite invisível – meus olhos cansados, esvaídos de horizonte. Encosto-me a um pau do toldo, tia Matilde e Dolores ao lado em cadeirinhas rasas, estarão rezando? olham silenciosas, encosto-me às grades brancas da prisão. Vejo-me lá em baixo, como poderia ver-me lá de baixo? Detesto as grandes frases, são do tempo da conquista e da mistificação. E todavia. Estou só e isto deve ser real – instintivamente olho atrás. Uma dor recurva no pescoço, no estômago. Como poderia ver-me lá de baixo? aqui, no intervalo infinito entre a vida e a morte?»

      Nítido nulo
    • O romance conta a história de Jaime, último sobrevivente de uma pequena aldeia. Logo no primeiro parágrafo, o estilo de Vergílio, em sua fase madura, pode ser "Enterrei hoje minha mulher (...)". O existencialismo dá o tom para as divagações que se seguem.

      Alegria breve