Jiří Janáček Boeken

Tři vybraná Arbesova romaneta jsou fantastické příběhy, v nichž autor rozmetává tradiční náboženské a jiné předsudky vysvětlováním mnohých zdánlivě nadpřirozených zjevů pomocí rozumu a vědy. Odtud jsou tato vyprávění plna různorodých nálad a tajuplné, až přízračné scény střídají se s pasážemi střízlivých úvah. Všude tu však převládá autorova humanistická tvář, horlící proti hrůzám sobeckých vášní, které ústí až v strašná krveprolévání. Svatý Xaverius 11.vydání, Ukřižovaná 14.vydání, Newtonův mozek 13.vydání.

Laskavý humor z lázní. Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce… Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada.

Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích.

Krátký nedokončený příběh Karla Čapka je pojat jako soubor svědectví lidí o osobě a životě skladatele Foltýna. (7. vydání)

The acclaimed novel We Were a Handful is the humorous story of five small-town boys. In 1943 during one of the lowest points of his life – as he awaited his deportation to Theresienstadt – Karel Poláček recalled his youth, inviting readers to see the world through the eyes of a child. Written as a first-person narrative from one of the boys, the natural humor of the material is intensified by the language of the narrator as he attempts a grandiose tone to satirize and celebrate the people of his town. Poláček masterfully avoids the clichés of childhood naïveté as he weaves his tales of adventures, battles with the boys from a neighboring village, and first love – as well as the clash between the fantastic world of children and the prosaic world of adults. With We Were a Handful Karel Poláček beautifully portrays the world of a child from a Jewish family on the eve of tragedy. „Conveys how humour can deal with tragedy… There is actually a lot of humanity in it.” —David Vaughan, www.radio.cz

Stříbrný vítr je impresionistický román par excellence – zachycením nálady a atmosféry vyvolává ve čtenáři výrazný smyslový dojem. Šrámek užívá barvy jako malíř a tóny jako hudebník, aby čtenáři zprostředkoval niterný děj a intimní prožitky. Kolik je tady barevných a zvukových odstínů vyjadřujících nálady, citová hnutí! Je zde zachyceno ryzí mládí: jeho bolesti, touhy, sny a naděje – a také jeho neúnavná síla a pocit věčné nesmrtelnosti, a jeho ustrojení duše, otevřené s něžnou vnímavostí vůči všemu, co žije. Číst tyto stránky na prahu dospělosti přináší vytržení, jaké asi zažívá člověk, který právě opustil brány vězení. A číst je později znamená návrat do doby, kdy nám stříbrný vítr cuchal vlasy. Možná přitom znovu objevíme sami sebe. Nedopusťme, aby se nám ze srdce ztratila naděje! Náš stříbrný vítr možná časem slábne, ale ať nikdy neutichne! Vane ze vzdálených krajů, mámí nás a slibuje. Nastavme mu tvář, naslouchejme...

Čtyři rozsáhlé studie ke klíčovým okamžikům německého divadla v Liberci (Stadttheater Reichenberg) se zaměřují na léta 1883–1938. V knize je zachyceno období formování souboru, hudební složky i repertoáru a také snahy divadla o zakotvení v kulturním životě města. Dále sledujeme problém inscenace českých autorů na německém jevišti, a především dramatické období let 1934–1938, kdy se nejvíce projevoval vliv politické situace na divadelní život.