Antonín Kříž Boeken

Tento ATLAS podává na přehledných mapách podrobný a názorný portrét Země. Pomocí vhodných měřítek, zaručujících velkou míru vzájemné srovnatelnosti map, jsou jasně znázorněny jak rozmanité struktury reliéfu, tak kulturně krajinné prvky a sídla, hranice a dopravní cesty. ATLAS umožňuje optimální orientaci po celém světě. Do ATLASU jsou důsledně zapracovány neustálé proměny historickopolitických struktur. Kartografie je maximálně aktualizovaná a zachycuje už i hranice uvnitř Společenství nezávislých států a změny v Jugoslávii. Podrobný obsah, četné mapové přehledy a obsáhlý rejstřík s více než 110. 000 hesly poskytují mnohostranný přístup k obsahu díla. Aktuální ATLAS a moderní portrét naší planety vyžadují stále více základních vědomostí o vzniku Země, o koloběhu přírody a o přírodních fenoménech, o rozmanitých tvarech povrchu, o velkých ekosystémech a jejich přírodním vybavení. Obsáhlá textová část s brilantními kresbami a skicami, doplněnými často fotografiemi, srozumitelně vysvětluje mnohdy velmi komplexní souvislosti. Stavba Země, vznik horstev, doby ledové, ozónová vrstva, skleníkový efekt, uragány, ekosystém deštného lesa jsou jen příklady obsahové šíře této velké kapitoly ATLASU.

První kniha jednoho z nejdůležitějších textů evropské tradice politické filosofie se zabývá problémem přirozenosti obce a otroctvím. Nový český překlad Milana Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Etika Níkomachova je klasickým dílem filosofické etiky. Poprvé systematicky probírá otázku ctnostného jednání, uměřenosti a nezdrženlivosti, spravedlnosti, úmyslnosti a dobrovolnosti, slasti a blaženosti. Kniha je proto základním pramenem pro filosofy, právníky, psychology, ekonomy, teology. Orientaci v knize usnadní připojené přehledy a rejstříky. Rejstřík jmenný a věcný, přehled základních pojmů, analogií a přirovnání, bibliografie, seznam citovaných míst.

Aristotelova Velká etika (Magna Moralia) v upraveném překladu Antonína Kříže. Její velikost týká se rozsahu pojednávaných témat; dva oddíly o eutychii a kalokagathii nemají paralelu v Aristotelově Etice Níkomachově.

Jako filosofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné, ale ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání. Poetika přináší základní Aristotelovy myšlenky k dramatickému umění, jeho srovnání s epickým básnictvím a dějepisectvím; je pramenem k počátkům řeckého divadla.

HarperCollins is proud to present its incredible range of best-loved, essential classics... Despite dating from the 4th century BC, The Art of Rhetoric continues to be regarded by many as the single most important work on the art of persuasion. As democracy began emerging in 5th-century Athens, public speaking and debate became an increasingly important tool to garner influence in the assemblies, councils, and law courts of ancient Greece. In response to this, both politicians and ordinary citizens became desperate to learn greater skills in this area, as well as the philosophy behind it. This treatise was one of the first to provide just that, establishing methods and observations of informal reasoning and style, and has continued to be hugely influential on public speaking and philosophy today. Aristotle, the grandfather of philosophy, student of Plato, and teacher of Alexander the Great, was one of the first people to create a comprehensive system of philosophy, encompassing logic, morality, aesthetics, politics, ethics, and science. Although written over 2,000 years ago, The Art of Rhetoric remains a comprehensive introduction for philosophy students into the subject of rhetoric, as well as a useful manual for anyone today looking to improve their oratory skills of persuasion.

Presents the author's mature rejection of both the Platonic theory that what we perceive is just a pale reflection of reality and the hard-headed view that all processes are the material. In this book, the author argued instead that the reality or substance of things lies in their concrete forms.

Tato kniha je věnována podivuhodnému vztahu mezi člověkem a kamenem od nejstarších dob do současnosti. Vysvětluje, proč je některý šedý, jiný červený, proč je jeden lehký, druhý těžký, jeden tvrdý, druhý měkký. Objasňuje, proč si některé kameny člověk oblíbil, k čemu mu slouží.Sleduje vývoj od nejprostších kamenných nástrojů až k velkolepým kamenným architektonickým, sochařským a šperkařským dílům.

Centrálním tématem "O vyjadřování" je logos apofantikos. Ten je řečí, která je způsobilá buď k pravdě (aléthes) nebo nepravdě (pseudos). Ovšem ne každá řeč, jež nese význam (logos sémantikos), je kompetentní k pravdě a nepravdě. Apofantický logos se tak ukazuje být výlučným místempravdy. Nejenže však v tomto pojetí traduje apofantický logos napříč dějinami logiky a západního myšlení vůbec, navíc se právě v tomto pojetí stává předmětem kritiky. Byl to pak především Heidegger, kdo se pokusil ukázat, že logos apofantikos není výlučně místem pravdy, ale že je to povaha pravdy, která apofantický logos umožňuje. V "Peri herméneiás" vypracovaný charakter a struktura apofantického logu je tak předmětem živého filosofického zájmu dodnes.

Jako filozofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Aristotelova Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné; ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání.

Aristotelova koncepce vědy si uchovala platnost až do pol. 19. stol., kdy ji upřesnily objevy a poučky neeuklidovské geometrie, teorie množin a moderní formální logiky. První kniha Druhých analytik vytvářela metodologii deduktivní výstavby každé vědy, druhá definici a učení o čtyřech příčinách. Neomezily se tedy na aplikaci sylogistiky v oblasti vědy. Charakterizují vědu, důkazové řetězce, předpoklady vědeckého důkazu a obecné i specifické axiómy.

Aristotelova koncepce vědy si uchovala platnost až do pol. 19. stol., kdy ji upřesnily objevy a poučky neeuklidovské geometrie, teorie množin a moderní formální logiky. První kniha Druhých analytik vytvářela metodologii deduktivní výstavby každé vědy, druhá definici a učení o čtyřech příčinách. Neomezily se tedy na aplikaci sylogistiky v oblasti vědy. Charakterizují vědu, důkazové řetězce, předpoklady vědeckého důkazu a obecné i specifické axiómy.