Petr Kokaisl Boeken

Hlavním cílem předkládané monografie bylo zmapování a srovnání aktuální situace německých (německojazyčných) zahraničních komunit v České republice a na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, ve státech bývalé Jugoslávie a na Ukrajině. Mezi hlavní zkoumané prvky patřilo zjišťování početnosti německé menšiny a porovnávání oficiálních údajů (například ze sčítání obyvatel) s neoficiálními údaji (odhady německých menšinových spolků, počty členů farností a církevních sborů). Výzkum se dále zaměřoval na používání němčiny a jejích dialektů jako jednoho z důležitých prvků německé etnické identity – zda se používá v každodenním styku, nakolik podléhá asimilaci, jaká specifika si jazyk zachoval po staletí odloučení od centra používání němčiny na území dnešního Německa. Dalším bodem zájmu prováděného výzkumu bylo zjišťování, na jaké úrovni fungují německé národnostní spolky a jak je rozvinuté školství v německém jazyce ve všech výše uvedených zkoumaných oblastech.

Kniha popisuje pasteveckou společnost ve středoasijských republikách (Kyrgyzstán a Kazachstán), transformaci společnosti a její dopady na obyvatelstvo. Zvláštním případem v tomto regionu je nomádská společnost, která se musela přizpůsobovat změněným politickým podmínkám - nejprve po revoluci v r. 1917 a následné kolektivizaci, která byla spojena i s násilným usazováním kočovníků a pak po rozpadu SSSR a přechodu k tržnímu hospodářství.

Předkládaná monografie se snaží postihnout v oblastech Kavkazu a Střední Asie změny týkající se manželství a rodiny související s proměnou společnosti. Kniha se pokouší dát odpověď na otázku, jaké vlivy nejvíce působí na změny v zakládání rodin i chápání instituce manželství ve společnostech, které se často označují jako tradiční, ale které jsou mnohdy velice náchylné k opouštění tradic a přejímání zcela odlišného způsobu života. Publikace zpracovává téma manželství a rodiny Kalmyků i celého regionu Kavkazu a poukazuje na mnohé podobnosti i s regiony geograficky velmi vzdálenými (tzv. společnosti cti a hanby).

Cílem tohoto výzkumu bylo popsat současnou situaci Rusínů v těch evropských zemích, kde je podle oficiálních nebo odhadovaných statistik jejich počet nejvyšší – Ukrajina, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Srbsko. Výzkum se zaměřoval i na posouzení velikosti rusínské populace ve sledovaných zemích, protože oficiální údaje jsou mnohdy nepřesné a úmyslně zavádějící. Dalším cílem výzkumu bylo zjistit hlavní prvky rusínské etnické identity. Bez ohledu na geografické rozdíly se zjistilo, že hlavním prvkem rusínské identity je náboženská příslušnost, resp. byzantský obřad (katolický nebo pravoslavný). Dalším významným prvkem je používání rusínského jazyka – zde se výzkum zaměřoval na aktuální stav používání jazyka spolu s možnostmi výuky rusínského jazyka a zájmu o něj. Kromě těchto dvou klíčových aspektů rusínské identity byly zkoumány i další důležité prvky rusínské materiální a nemateriální kultury. Důraz byl kladen na použití kvalitativních metod, které zpřesnily dostupné kvantitativní údaje.

Hlavním cílem předkládané monografie bylo zmapování a srovnání aktuální situace keltojazyčných skupin ve Francii (Bretaň), Velké Británii (Cornwall, Wales, Skotsko), na ostrově Man a v Irské republice. Mezi hlavní zkoumané prvky patřilo zjišťování početnosti keltojazyčných skupin a porovnávání oficiálních údajů (například ze sčítání obyvatel) s neoficiálními údaji (například odhady spolků nebo vzdělávacích zařízení). Výzkum se dále zaměřoval na používání keltských jazyků jako jednoho z důležitých prvků etnické identity - zda se používá v každodenním styku, nakolik podléhá asimilaci, jaká specifika si jazyk zachoval, jaké mohou být jeho další funkce. Dalším bodem zájmu prováděného výzkumu bylo zjišťování prvků etnické identity, na jaké úrovni fungují národnostní nebo jazykové spolky a jak je rozvinuté školství v menšinovém jazyce.

Aktuální situace českých krajanských komunit v osmi východoevropských zemích z hlediska jejich početnosti, historie osídlení, používání češtiny jako rodného jazyka, možnosti výuky v češtině, spolkové a kulturní činnosti.