Çiler İlhan's schrijven duikt in thema's van identiteit en ballingschap, gekenmerkt door een lyrische stijl en scherp psychologisch inzicht. Door haar verhalen en essays verkent ze vaak de ingewikkelde verbanden tussen culturen en individuen, en biedt ze lezers diepgaande reflecties op hedendaagse maatschappelijke kwesties. Haar proza valt op door het vermogen om sterke emoties en levendige beelden op te roepen die nog lang na het lezen blijven hangen. İlhan draagt bij aan de Turkse literatuur met een kenmerkende stem en meeslepende portretten van de menselijke ervaring.
This harrowing tale, which spans sixteen hours and is told through the eyes of a mysterious narrator, delves into the bad blood between two timeless villages in Turkey. Based on a true story, the book tells of geographical complexities, tangled relations, hazy memories and unreliable witnesses: a story in which perhaps is nothing as it seems...
Sbírka je malou antologií příběhů inspirovaných krátkými zprávami, jež člověk většinou jen přelétne očima, když ráno při kávě listuje novinami. İlhan tyto příběhy zaznamenává velmi úsporným jazykem, kde nic není nadbytečné, a tak i tato drobná, zdánlivě nespojitá vyprávění dostávají podobu velké epické fresky. Exil je útěk, útěk před denními hrůzami, násilím a smrtí, která nás obklopuje, útěk vyjádřený drobnopisem událostí. Exil je mozaika, mozaika střepin zdánlivě nesouvisejících příběhů tvořící temnou plochu každodenní skutečnosti, skutečnosti, o které se dovídáme v denním žurnálu zpráv, skutečnosti, která teprve v osobních příbězích se stává bolestnou až k nesnesení. Exil je kniha úděsu a děsu.