Ferreira de Castro Boeken
Autor patří k největším soudobým antifašistickým spisovatelům Portugalska a Vlna a sníh je zatím předposledním z jeho sedmi románů. Vylíčil v něm, jak v letech mezi dvěma svět. válkami portugalští horalé, které již nemohl uživit nepatrný výnos ovčích stád, hledali zaměstnání v textilních továrnách. Název románu naznačuje protismyslnost poměrů, za kterých tkalci pracovali: továrníci v letech poválečné krise vyváželi nadbytek nejlepší vlny, zatím co dělníci byli placeni tak, že si nemohli koupit ani nejnutnější zimní oděv a ti nejzuboženější hynuli cestou do práce v mrazu a sněhu. Na životě rodiny mladého dělníka pak ukázal autor nesnesitelnou bídu proletariátu v Salazarově Portugalsku: ubohé bydlení v nečistých barácích, honbu za protekcí ze strachu před propouštěním, postavení dělníků ve stáří a v nemoci, kdy jsou nuceni buď žebrat nebo doslovně hynout ve starobincích. Přestože román dějově vyústí chmurně - pohřbem nejuvědomělejšího soudruha a hlav. organisátora stávek – hrdina románu si uvědomuje, že pocit solidarity, která jej s ostatními soudruhy spojuje, jim všem dává novou energii a novou naději.
Pokrokový portugalský spisovatel proletářského původu, známý u nás několika romány se sociální thematikou portugalské vesnice, vylíčil v díle, napsaném r. 1928, příběh typický pro poměry portug. bezzemků v letech po 1. svět.válce. Námětem je hmotná i morální tragedie negramotného chalupníka, který zlákán neodpovědnými nabídkami snadného výdělku na brazilských plantážích opustí rodinu, místo zaslíbené země a zlata však najde nejtěžší práci za nejhorších podmínek a za nejubožejší mzdu, trýzněn nostalgií vrátí se po 9 letech domů chudší než před odjezdem a zbaven i posledního kousku půdy, kterou zatím zubožená a rozptýlená rodina musila prodat pachtýři. Název i příběh symbolisuje postavení všech chudých, kterým kapitalistické a statkářské Portugalsko odpírá možnost nejnutnější obživy a kteří jako vystěhovalci bloudí z místa na místo za vidinou šťastného života.
V brazilské džungli hledá zbohatnutí mladý muž. Tvrdé životní podmínky uspíší jeho psychické dozrání. Uvědomuje si rozpor mezi snem o zbohatnutí a skutečností. Žije mezi zběrači kaučuku, kteří jsou přinuceni žít v odloučení od rodiny a bez naděje na návrat, protože dostávají směšně malou mzdu a jsou neustále zadluženi. Hrdina sám si uvědomuje kontrasty přírody, společnost i svého vlastního myšlení a poznává, že lidská svoboda je v uvědomění a činu.
