Román ztvárňuje smutnou historii chudého dětství. Hrdinou autobiografického vyprávění je pařížský chlapec, který po první světové válce ztratí matku a je dán na vychování ke strýci a tetě v jihofrancouzském městečku.
Pierre Gascar Boeken
13 maart 1916 – 20 februari 1997
Die Darstellung von Geschichte hat sich traditionell mit den groBen Gestalten und den zentralen politischen Ereignissen befaBt, aber serit einigen Jahren wenden sich vor allem franzosische und angelsachische Historiker anderen Methoden zu. Sie konzentrieren sich auf intimere, privatere Quellen und auf Personen, die im Schatten des bischerigen Geschichtsinteresses standen, deren Denken und Leben aber das alltagliche Substrat con Geschichte, die Geschichte zu machen scheinen. Gascar schreibt uber die Franzosische Revolution iom e;egamter, klater und witziger Prosa, Er stutzt sich auf einen authentischen Briefwechsel zqischen dem Sekretar Robespierres, Marc-antoine Julluen und seiner Mutter.
Vzpomínky na dětství, prožité na vesnici, nachává autor proplouvat před čtenářovými zraky v jakémsi tajemném oparu, kde nejběžnější činy a zcela samozřejmé věci dostávají svůj zvláštní smysl, který se mění vlivem lidské sugesce (kupř. magická moc volského rohu zmnožuje sílu vesnické dívky, jiná dívka dostane záchvat jako při vzteklině v mylném domnění, že pes, který ji pokousal, měl vzteklinu).
