Paul Guimard, een Franse schrijver, verweefde meesterlijk zijn passie voor schrijven met een diepe liefde voor de zee. Zijn romans onderzoeken vaak de rol van toeval in het leven, het verstrijken van de tijd en de ironische structuren waarin mensen verstrikt raken. Door dramatische transformaties van zijn personages dook hij in de prijs van het leven en het belang van persoonlijke keuzes. Guimards werk resoneert met diepgang en contemplatie over de menselijke conditie.
Věci života – 1967, oceněný jako nejlepší román roku 1968. Stal se také námětem stejnojmenného filmu, který byl rovněž vyznamenán, a to filmovou cenou Delluc 1970. V románu zobrazuje autor tragickou událost – automobilovou nehodu. Hlavní postavou příběhu je čtyřiačtyřicetiletý advokát Pierre Delhomeau. Ten si nyní tváří v tvář smrti uvědomuje, jak málo si vážil všedních, prostých radostí a jak jsou lidé lhostejní k okolnímu světu, dokud sami bezstarostně žijí
Eine junge Schauspielerin, Exil-Russin, wird in ihrer Pariser Wohnung tot aufgefunden. Mord? Selbstmord? Unfall? Liiert war sie mit dem verheirateten Berater des Präsidenten, verliebt in einen sowjetischen Geheimdienstmann. C'est la vie, n'est-ce pas? Der französische Autor zeichnet mit leichter Hand das etwas bläßliche Fallmosaik.
"Dans l'esprit de Julien, tout ce qui touchait Catherine devait intéresser François et inversement. Il tenait pour certain que les deux jeunes gens étaient faits l'un pour l'autre comme le vent pour la mer, la main pour la main. Des mois d'observation avaient fortifié cette conviction. Mais le train de François arrivait à huit heures quarante et une, celui de Catherine à huit heures cinquante deux. Chaque jour, Julien voyait passer devant lui ces deux êtres complémentaires séparés par une éternité de onze minutes dont la dimension tragique le consternait."
