Román z roku 1864, barevný obraz doby z národního probuzení. Román líčí barvitě pražský i maloměstský svět na počátku 19. století.
Karolina Světlá Boeken
24 februari 1830 – 7 september 1899
Karolína Světlá wordt erkend als de grondlegger van de Tsjechische dorpsroman. Haar werk putte inspiratie uit vriendschappen met vooraanstaande Tsjechische schrijvers en internationale invloeden, met name de Franse auteur George Sand. Persoonlijke tragedies vormden ook haar geschriften en haar focus op de positie van de vrouw in de samenleving. Světlá was ook actief in feministische organisaties, pleitend voor onderwijs en onafhankelijkheid van vrouwen.
Přišla do rozumu, Teta Vavřincová, Hubička (odtud vzala Krásnohorská látku k libretu pro Smetanovu operu), Nebožka Barbora a Námluvy - povídky jasného hravého humoru ze života podještědského lidu.
Úplné a původní znění (podle prvních vydání knižních nebo časopiseckých) povídek, novel, črt a charakteristických obrázků, jež spisovatelka - přední představitelka pokrokové měšťanské inteligence 60. let 19. století - čerpala ze svého sblížení s lidem ještědského kraje. Ústředním dějem většiny povídek je láska, kterou autorka chápe jako oporu charakteru, síly postav, jejich vůle a důslednosti. Hlavní váha povídek je pak v kresbě postav z lidu v němž spisovatelka "našla příklady mravní krásy a důslednosti, bezúrostřední cit, humor i hloubavý rozum: poznala lid jako oporu národního vědomí a strážce českého jazyka. Chtěla proto svým dílem ještědský lid oslavit, aby tím vytvořila přímý protiklad k městským salonům" (M. Podhorský)
Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262
Črty ze života pražské aristokratické a měšťanské společnosti
Meluzina Poslední poustevnice Modřín Marie Terezie Z Ještěda Lesní panna
Povídka o velké lásce Isabely a básníka Oskara,která skončí smutně.Autorka zde vydala podobenství o své lásce k Janu Nerudovi.
Tématika příběhů z pražského prostředí navazují na autorčiny zkušenosti z měšťanského života.
Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy jeprodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.
