Harald Jähner Boeken

Dansen tussen de puinhopen: Duitsland na de ‘bevrijding’ ‘Zoveel begin was er nog nooit. Zoveel einde ook niet.’ Zo omschrijft Harald Jähner de ‘wolfstijd’ in Duitsland, die begon met het einde van de Tweede Wereldoorlog en tot diep in de jaren vijftig voortduurde. Toen de oorlog voorbij was, stonden de Duitsers voor het grote niets, de Stunde null. De ramp die ze zelf hadden veroorzaakt was ongekend, het aantal doden niet te overzien. De steden lagen in puin, kinderen groeiden op zonder vader, meer dan de helft van de bevolking was op drift. Miljoenen vluchtelingen en ontheemden, ontslagen dwangarbeiders en terugkerende krijgsgevangenen moesten in de chaos een nieuw bestaan zien op te bouwen. Maar te midden van alle armoede, honger en anarchie ontstond ook een niet te onderdrukken levenslust, een verlangen naar dansen, naar welvaart – en naar vergetelheid. 'Wolfstijd' is een grote naoorlogse mentaliteitsgeschiedenis die de Duitsers in al hun diversiteit toont: van de naamloze verkopers op de zwarte markt, hun zakken volgepropt met pakjes Lucky Strike, tot stijlvolle huisvrouwen, gezeten aan een niervormige designtafel. Van ‘heropvoeder’ Alfred Döblin en de intellectuelen die een cultuur van debat reanimeerden, tot Beate Uhse, die de eerste seksshop ter wereld opende. Jähner schildert het sociale panorama van een decennium dat beslissend was voor de Duitsers en in veel opzichten heel anders was dan we denken.

Germany, 1918. The end of World War I, revolution, and the triumph of democracy herald a new era of liberated lifestyles. Inflation shakes traditional values to their core. Everything is set to change: the "New Woman," the "New Man," "New Living," and "New Thinking." As the economy begins to recover in the mid-1920s, Germany transforms into a different country. Women conquer racetracks and tennis courts, venture out alone at night, cut their hair short, and eschew marriage. Unisex fashion becomes popular, embracing androgyny and experimentation. Jähner explores the invention of leisure, boxing halls, dance palaces, and the hotspots of this new age, from offices to urban traffic, and from department stores as symbols of happiness to streets as battlegrounds. Much of this feels strikingly modern today, with a penchant for irony and directness. Yet, there is also a fear of the "devaluation of all values" and the dominance of the cheap. A significant portion of the German populace felt alienated by this upheaval. As money grew scarce and the future dimmed, the deep societal divide became evident, revealing an inability to cope. Jähner provides a comprehensive view of this vibrant yet fractured time, portraying a nation filled with both immense and terrifying energies.

Německo 1945: země v troskách. Z měst se staly ruiny a více než polovina obyvatel žije na místech, kam nepatří nebo kde netouží být. Jak lze z takového chaosu znovu vybudovat fungující společnost? Ve vybombardovaném Berlíně se novinářka a členka odboje Ruth Andreas-Friedrich zahřívá u provizorního topidla a do deníku zaznamenává, jak město zachvátilo šílenství očekávání a pracovitosti. Spojené státy vysílají Hanse Habeho, židovského novináře a vojáka americké armády, do první linie psychologické války; jeho úkolem je založit novinové impérium a pokusit se změnit německé myšlení. Filozofka Hannah Arendt se vrací do země, ze které utekla, a s překvapením zjišťuje, že její obyvatelé jsou sice posedlí touhou po novém začátku, ale při zmínce o holokaustu mlčí. Kniha Čas vlků zobrazuje fascinující panorama národa, který se ocitl na křižovatce monumentálních změn. Roky 1945 až 1955 byly hrubou a surovou dekádou, ale ukázaly se jako rozhodující období pro další budoucnost Německa. Harald Jähner nabízí strhující portrét zkorumpované, demoralizované a současně svobodné společnosti.

Die 1920er-Jahre der Weimarer Republik gaben vielen Zeitgenossinnen und Zeitgenossen das Gefühl, auf der Höhe der Zeit zu sein. Mit der Monarchie war das Alte zusammengebrochen, und darüber, wie das Neue aussehen sollte, konnte leidenschaftlich gestritten werden. Unter dem Eindruck zahlreicher Krisen stand das Streben nach Fortschritt jedoch ständig auf dem Kipppunkt zu Verdrossenheit und Wut. Für die Zeit um 1930 beobachtet Harald Jähner einen kollektiven Verlust an Zuversicht, der die Demokratie auf die Machtübertragung an die Nationalsozialisten zusteuern ließ. Diese Entwicklung sei allerdings keineswegs vorbestimmt gewesen: Jähner zeigt den Zwiespalt der 1920er-Jahre, die sich nie entschieden in die eine oder andere Richtung bewegt hätten. Die Weimarer Gesellschaft vereinte demokratischen Idealismus und die Sehnsucht nach autoritärer Führung in sich, das beschleunigte, technologisierte Leben der Metropolen sowie Landromantik und den Boom der Anthroposophie. Die strenge Regulierung männlicher und weiblicher Körperbilder verschwamm, während zugleich ein athletischer Körperkult Selbstbeherrschung erforderte. In Kunst und Design standen sich die Neue Sachlichkeit und Opulenz gegenüber. Jähner sucht solche Kontexte der mentalen Entwicklung Weimars auf und bildet den vielschichtigen und inkonstanten Gefühlshaushalt der Weimarer Gesellschaft ab.

Kaum sind die Trümmer weggeräumt, setzt in Deutschland ein Wirtschaftsaufschwung ohnegleichen ein, auch ein nimmersatter Kaufrausch: Möbel, Autos, Reisen, Elektrogeräte. Mit dem Rock ’n’ Roll erfasst die Jugend ein neues Lebensgefühl. 1957 eröffnet der erste Supermarkt, der Siegeszug der Discounter beginnt. Der Fernseher gruppiert die Wohnzimmer um. – Und plötzlich stellen sich neue Fragen: Wie soll man leben? Verlieren wir unsere kulturelle Identität an Amerika? Wie viel Freiheit braucht ein Kind, eine Ehe, ein Arbeitnehmer? Elvis Presley und Freddy Quinn geben unterschiedliche Antworten. 1967 ist die Bundesrepublik im Rohbau fertig. Erstmals kommt ein deutscher Staat ohne höhere Idee aus als das Glück des Einzelnen. Eine Reise in die Lust und Mühen des Wirtschaftswunders – in die Welt der Käseigel, Neckermann-Kataloge und Stalingrad-Erinnerungen, der Gastarbeiter und eines neuen Politikertyps wie Kennedy oder Brandt, der Happenings und des Klammerblues. Als die Beatles 1967 «All You Need Is Love» singen, ist die Studentenrevolte bereits im Gange. Harald Jähners fulminantes Porträt der jungen Bundesrepublik, einer Zeit, in der sich alles neu formierte – und die es neu zu entdecken gilt.

Strhující příběh o naději, odvaze a zrodu moderní demokracie. Německo roku 1918. Porážka v první světové válce, revoluce a zrod Výmarské republiky – odvážného demokratického projektu, který slibuje svobodu i nový začátek. Ve druhé polovině 20. let, v období krátkého vzestupu a stabilizace, se země proměňuje k nepoznání. Velkoměsta pulzují energií, kultura kvete a společnost experimentuje se svobodou bez hranic. Ženy dobývají sport i veřejný prostor, mění se móda, vztahy i každodennost. Rodí se moderní životní styl plný pohybu, zábavy i víry v pokrok. Pod povrchem tohoto rozkvětu však přetrvává napětí. Inflace, sociální nejistota i politické střety narušují křehké základy nové demokracie. Část společnosti se v rychlé proměně nedokáže najít a stále hlasitěji odmítá svět, který se jí odcizuje. S příchodem hospodářské krize se naděje mění v deziluzi. Společnost se hluboce polarizuje, demokracie slábne a Výmarská republika se začíná hroutit. Vzestup střídá pád a země se ocitá na prahu katastrofy. Harald Jähner přináší strhující obraz epochy, která byla zároveň obdobím oslnivého rozkvětu i tragického selhání. Příběh Německa v letech 1918–1933 tak vystupuje jako varovné svědectví o tom, jak křehká může být demokracie v časech krize.