Kniha textem i obrazem sleduje práci několika promotérských kolektivů, které jsou v různé míře propojeny podobnou estetikou a přístupem k organizaci večírků, čímž nabízí zevrubný vhled do části živé místní scény elektronické hudby.
Tu charakteristiku „Bergámo, punk zuřivej“ vymyslel David Kraus. Fotograf. Ten, co vymyslel název Black Hand. Byli jsme jednu dobu hodně blízký kámoši. A fóry, co David vymejšlel, byly prostě chytlavý. Já to přijal a podepisuju se tak občas dodnes.Knižní rozhovor s Petrem Bergmannem (1967, Praha) všestranným a nesmírně činorodým aktivistou, manažerem a producentem v oblasti alternativní kultury, ekologický a sociální aktivista (práva zvířat, ochrana přírody, národnostní menšiny, sdílená ekonomika apod.). Petr „Bergámo“ Bergmann žije od roku 2000 na Broumovsku, kde zkoumá a oživuje místní kulturní a historickou paměť předchozích dvou století. Provozuje vlastní nakladatelství, publikuje a pořádá výstavy doma i v zahraničí. Je spojený s legendárním punkovým zinem Maximum Rocknroll (kam přispíval v druhé polovině 80. let), s kulturně-sociálním centrem Black Hand (které pod jeho vedením fungovalo v pražských Dejvicích v letech 1991–1997), s hnutím Animal S. O. S. (které spoluzaložil v roce 1992) nebo s nadací Ashoka (jejímž stipendistou byl v letech 2002–2003). Je autorem řady knížek, například Papírový absolutno (1990), Scéna v ohrožení (nepublikovaná studie o zdejší alternativní kultuře, 1998), Broumovsko na historických zobrazeních (2014), Krkonoše na starých rytinách a litografiích (2016), Sněžný Iwan (monografie malíře Friedricha Iwana, 2020), Osudy psané dlátem (monografie sochaře Emila Schwantnera, 2022) nebo Adalbert Meier: Domov/ Heimat (monografie fotografa, 2022).
Cesta po punkové stopě jedné výjimečné éry zkoumá osudy konkrétních míst, lidí a událostí v Praze, jako jsou Klub 007, Buďánka, Cibulka a další. Kniha, graficky i obsahem pojatá jako fanzin z devadesátek, zachycuje atmosféru zaniklých skvotů a alternativních center, které fungovaly mezi devětaosmdesátým a rokem 2000. Tyto podniky a kontrakulturní centra poskytovaly jasnou opozici vůči mainstreamové kultuře, navazující na podzemní aktivity československé kultury sedmdesátých a osmdesátých let. Hudba, film, výtvarné projevy a literatura, spolu s principem do-it-yourself, umožnily jedincům a skupinám tvůrčí a osobnostní nezávislost mimo oficiální kulturní rámec. Tato neopakovatelná éra byla po roce 2000 nahrazena novými, virtuálně projektovanými světy a narůstající nepřejícností ze strany nových představitelů moci, kteří alternativu nevnímali jako nezbytnou součást hegemonie, ale jako hrozbu, podobně jako předchozí komunistická moc. Kniha obsahuje vzpomínky pamětníků a více než 400 dobových fotografií, plakátů, pozvánek a koláží, které dokládají bohatství této kultury.