Tereza Klemensová Boeken

Kniha prezentuje rozhovory s 21 českými lingvisty a přináší čtenářům různorodé pohledy na jazykovou problematiku a lingvistický výzkum. Texty vycházejí z rozhovorů pořízených v letech 2020-2023 pro podcast Čejovna katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Tyto rozhovory byly přepsány a ve spolupráci s jednotlivými osobnostmi doplněny a aktualizovány. Publikace prezentuje především lingvisty "střední generace" - ty, kteří v návaznosti na tradici přinášejí české lingvistice nové podněty a vtiskují jí aktuální podobu. Výběr jednotlivých osobností současně pokrývá různé oblasti lingvistiky i lingvistická pracoviště a ukazuje jejich provázanost. Probíraná témata se prolínají a navracejí, přičemž jsou vždy nahlížena a hodnocena prizmatem jednotlivců. V centru pozornosti tak stojí názorový svět a profesní příběh konkrétních osobností, zahrnující nejen odborná témata, jimiž se zabývají, ale také motivaci k výběru lingvistické profese. Ve svých odpovědích otevírají rovněž aktuální společenská témata, jako je jazyk politiky, problematika genderu, umělá inteligence či jazyk propagandy, a ukazují, že lingvistika může svým dílem přispívat k jejich řešení.

Nechte se vést od Frývaldova k Jeseníku, navštivte rejvízskou Noskárnu, jesenický Pentagon či lipovskou Macurovu zatáčku... Kniha se zabývá zeměpisnými jmény (místními, pomístními, uličními názvy) v pohraničí a jejich vývojem od nejstarších dob až do současnosti, a to na materiálu z okresu Jeseník (Slezsko, Olomoucký kraj). Pro tuto oblast – stejně jako pro jiné okresy v někdejších Sudetech – platí, že velká část názvů byla německého původu. Tato skutečnost představovala po roce 1945, v době volající po celkové degermanizaci republiky, palčivou a zásadní otázku s celospolečenským významem. Názvy tehdy byly v různé míře odněmčovány a počešťovány. Právě na tento přejmenovávací proces – jak z hlediska formálního, tak motivačního, pohledem odborné, ale i laické veřejnosti – se text soustředí především. Rovněž podává přehled aktuálních trendů v současných pojmenovacích procesech a názvotvorbě. Autorka se snaží odpovědět na otázky, zda místní obyvatelé nově a v podstatě uměle vytvořené názvy přijali, či nikoliv, jakými způsoby vytvářeli pojmenování vlastní (tzv. živá) nebo zda se mohla mezi obyvateli uchovat některá původní a po válce úředně odstraněná německá jména. Zeměpisné názvy jsou představovány nejen jako jazykové jednotky, ale také jako historická svědectví, předmět diskuzí, doklad regionální identity, součást paměti krajiny či nástroj marketingu.

Jakou roli hrají v našem životě a ve společnosti vlastní jména? Kniha, která vychází z konceptů „ostravské onomastické školy“, ukazuje, že jejich specifičnost se zdaleka nevyčerpává jen pravopisem velkých písmen. Autoři — akademici i studenti Katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity — se na téma dívají komplexně: reflektují spory a diverzitu přístupů uvnitř samotné disciplíny, zaměřují se na vztah vlastního jména a textu, rozplétají složité vazby mezi onomastikou a pamětí, politikou, literaturou, historií a marketingem. V bádání počítají i s nejnovějším vývojem v lingvistice — využívají textové korpusy, kvantitativní analýzy a neopomíjejí ani výzkum jmen jako součásti jazykové krajiny.