Ludvík Vaculík Boeken

These witty and ironical short essays in the classic Czech genre known as feuilletons, or chronicles, show Ludvik Vaculik's philosophy, honesty and humor. His work, in George Theiner's stylish translation, will evoke a powerful response today from English-language readers wondering how to think clearly and keep their values in confusing times. Author of the radical 2000 Words manifesto for writers during the Prague Spring of 1968, Ludvik Vaculik was banned from all official publishing after the 1968 Soviet invasion of Czechoslovakia during two decades until the fall of communism with the Velvet Revolution of 1989. However, as founding editor of the Padlock Editions of informally circulated typescripts, he was central to maintaining independent writing and ideas in the Czech language. After the Velvet Revolution confirmed his importance as an independent thinker and cultural figure, Vaculik continued his refusal to subscribe to accepted conventions. 'Democracy has made me a poor democrat' he wrote of the new Czech age of consumer culture, media sound bites and public relations.

Jeden z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografů současných let představí svůj projekt 70ti fotografií různých formátů předrevoluční doby, doplněný knihou s textem Antonína Dufka a Ludvíka Vaculíka. Výstava byla postavena ve spolupráci s Muzeem v Kroměříži.. Kniha fotografií Jindřicha Štreita vychází ke 20. výročí událostí v listopadu 1989 a u příležitosti výstavy (Ab)normalizace v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži. Souběžný anglický text.

The Guinea Pigs is a chilling fable about dehumanization and alienation representing Vaculik's vision of the menace of Soviet domination in the wake of the 1969 invasion. Written in 1970, it is a sweeping condemnation of totalitarianism, embedded in a rich, imaginative, highly experimental narrative. In the words of the New York Review of Books it is "one of the major works of literature produced in postwar Europe."

Alongside Milan Kundera's The Joke, The Axe was one of the most influential novels to appear in Czechoslovakia during the cultural reawakening of the 1960s. Blending lyricism and iconoclasm, Vaculik portrays a culture in upheaval through the timeless story of father and son, joined by idealism but separated by a changing world. It is the mid-1960s, and in Czechoslovakia communist ideology is fading. One disillusioned, middle-aged journalist retreats from the politics of Prague to the Moravian countryside of his childhood. There he rediscovers a complex relationship with his dead father, a crusader for communism in the early days, who reappears through letters written decades earlier. When the narrator is accused of disgracing his father and his proletariat background, he realizes that he, too, is a leader - but the stakes now are reversed. He finds new relevance in his father's words: "An extraordinary time requires extraordinary measures." But now the son continues, "I followed the Party line in the first phase of my political life. In the next phase I tried to get rid of it when it prevented me from thinking for myself."

It’s 1979 in Czechoslovakia, ten years into the crushing restoration of repressive communism known as normalization, and Ludvík Vaculík has writer’s block. It has been nearly a decade since he wrote his last novel, and even longer since he wrote the 1968 manifesto, "Two Thousand Words,” which the Soviet Union used as one of the pretexts for invading Czechoslovakia. On the advice of a friend, Vaculík begins to keep a diary: "a book about things, people and events.” Fifty-four weeks later, what Vaculík has written is a unique mixture of diary, dream journal, and outright fiction – an inverted roman à clef in which the author, his family, his mistresses, the secret police and leading figures of the Czech underground play major roles.

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům české literatury 20. století a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi sloužily i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání svých názorů na společenské dění. „S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život,“ napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. V osmdesátých letech psal Vaculík své fejetony pro strojopisný literární měsíčník Obsah, později pro tehdy ilegální Lidové noviny. Ty po listopadu 1989 navázaly na tuto tradici a na Vaculíkův fejeton se od té doby těšili každé úterý jejich čtenáři až do května 2015. Čteme-li jeho fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu už pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost a originalitu myšlení. Za svou tvorbu byl v roce 1996 oceněn Řádem T. G. Masaryka III. třídy a v roce 2008 Státní cenou za literaturu.

Korešpondencia Ludvíka Vaculíka s Ivanom Kadlečíkom z rokov 1969 - 1989 (vydanie prvé).

Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.

Mravoličný příběh pro děti o tom, jak měnit svět k obrazu svému, což není vůbec nic nemožného i proti mínění starší generace — důležité je za všech okolností si trvat na svém. Jediná knížka pro děti od arciknížete české literatury Ludvíka Vaculíka, toho morousovitého svědomí národa (jak to o něm říkával Václav Havel), který se týden co týden ve svých fejetonech v Lidovkách neúnavně snažil vychovávat národ a jehož díla tvoří stěžejní pilíře moderní české literatury.

Svazkem Další tisíce pokračuje svazek Tisíce slov. Obsahuje autorovy fejetony a texty publikované většinou v samizdatu v letech 1977–1990, kapitoly z dosud nepublikovaného rukopisu Stará postel, záznamy Státní bezpečnosti, dobové fotografie, jmenný rejstřík. Na záložku Dalších tisíců autor napsal: „Já jsem zapomněl, že to mají být dva díly! Když mi teď redakce poslala úplný výčet toho, co jsem vybral do tohoto svazku, hleděl jsem na to jako na cizí, neznámý text. Proč já jsem psal o Šimečkových botách a co jsem měl s Mlynářem? Víte vůbec ještě, kdo to byl? A já že byl v Trondheimu? Vzpomínám si akorát na ten Zatykač: to bylo dobré! To byla stokoruna s portrétem pachatele. Moje nakladatelství se o mé věci stará líp než já sám. Já nevím: stojí ty mé psaniny ještě teď za připomenutí? Čtu ty titulky jako cizí příhody, události, situace. Uvědomuju si zas, nač jsem myslel už mockrát: že mně není ničeho líto, nic bych nechtěl prožívat znovu, nestýská se mi po ničem. Naopak, jsem rád, že je to pryč: ten můj dělnický škarbal jako moje rady anglické vládě. A bývám někdy rád, že jsem se nestal nikým, na nic nekandidoval a nemá mne nikdo za co vyšetřovat. Mějte se dobře. Ludvík Vaculík“