Jan Noha Volgorde van de boeken (chronologisch)

U příležitosti konání výstavy Nadevším ticho rybníků (Jižní Čechy Marie Šechtlové po padesáti letech) v galerii vydalo Muzeum Vimperska katalog. Výstava se vrátila do Muzea Vimperska přesně po padesáti letech a přinesla kromě experimentálních fotografií jihočeské krajiny také básně Jana Nohy a Radka Štěpánka. V katalogu naleznete přetištěny některé z fotografií, které bylo možno vidět na výstavě, ale i fotografie, které vystaveny nebyly. Svým formátem a podobou je inspirován katalogem Alšovy jihočeské galerie z roku 1966. Předmluvu napsala kurátorka výstavy Helena Michalíková.

První úplný překlad knihy Deník z vězení, o nějž se postaral Ivo Vasiljev a přebásnil jej Vladimír Korčák. Tento kompletní soubor byl přeložen z čínského originálu.

Nejkrásnější básně Jana Nohy, vybrané k výročí 100. let od narození básníka. Vydal Městský úřad Benešov ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví Uspořádala PhDr. Alena Mrázová K přečtení zde - viz PDF, k dostání v Informačním centru města Benešov u Prahy http://www.alenamrazova.com/basne.html U příležitosti vydání recitovala verše Gabriela Vránová - filmový záznam zde: https://www.youtube.com/watch?v=_DbUIdzKS4Y

2. vydání. Výběr nejznámějších básní Jana Nohy pro děti s veselými ilustracemi Jindřicha Kovaříka. Tady jsou ukázky: Malíř slunce Slunce, slunce malovalo. Stíny tuší, světla zlatem a ty svěží jarní deště loužemi a blátem. Slunce, slunce malovalo. A když večer zapadlo, každý obraz proměnil se v černé noční zrcadlo. Kam kdo chodí spát Slunce chodí spát do peřin. Nevěřím. Věřím. Nevěřím. Měsíc chodí spát do mraků. Nevěřím. Věřím zázraku. Vítr má v lesích postýlku. Vánky v nich mají přistýlku. Vosa chodí spát bosa. Trávě ustýlá kosa. Král v pohádce spí na trůně. Písnička spinká na struně. Den spává v noci odpoledne. Večer spí ráno, ale ráno má neustále odestláno. Čas často usne v hodinách a je mu v nich jak v peřinách, zastaví je a netiká. Natáhneme mu budíka. Nevěříš? Věříš? Nevěříš? Ještě mi řekni, kde ty spíš? Spíš na vodě? Spíš málo? A co se ti dnes zdálo? Strom a jablíčko Ze stromu spadlo jablíčko. Strom stojí u skály. Ty nyní hádej, Aničko, kam se kutálí. To přece každého napadne, dej hádat kdekomu: žádné jablíčko nespadne daleko od stromu. Když se jablíčko kutálí okolo chaloupky, no, to byste se nasmáli: těší se na zoubky!

Novela o školákovi, jenž se vyznává ze svých vztahů k babičce, mamince, tátovi, sestře, nově narozenému bratrovi, vypráví o sobě, o jiných lidech i o věcech.

Výbor z veršů, plný kouzla a citu, probouzí u dětí smysl pro krásu, čistotu, ukazuje radostný svět hravého dětství.

Výběr nejznámějších básní Jana Nohy pro děti s veselými ilustracemi Jindřicha Kovaříka. Tady jsou ukázky: Malíř slunce Slunce, slunce malovalo. Stíny tuší, světla zlatem a ty svěží jarní deště loužemi a blátem. Slunce, slunce malovalo. A když večer zapadlo, každý obraz proměnil se v černé noční zrcadlo. Kam kdo chodí spát Slunce chodí spát do peřin. Nevěřím. Věřím. Nevěřím. Měsíc chodí spát do mraků. Nevěřím. Věřím zázraku. Vítr má v lesích postýlku. Vánky v nich mají přistýlku. Vosa chodí spát bosa. Trávě ustýlá kosa. Král v pohádce spí na trůně. Písnička spinká na struně. Den spává v noci odpoledne. Večer spí ráno, ale ráno má neustále odestláno. Čas často usne v hodinách a je mu v nich jak v peřinách, zastaví je a netiká. Natáhneme mu budíka. Nevěříš? Věříš? Nevěříš? Ještě mi řekni, kde ty spíš? Spíš na vodě? Spíš málo? A co se ti dnes zdálo? Strom a jablíčko Ze stromu spadlo jablíčko. Strom stojí u skály. Ty nyní hádej, Aničko, kam se kutálí. To přece každého napadne, dej hádat kdekomu: žádné jablíčko nespadne daleko od stromu. Když se jablíčko kutálí okolo chaloupky, no, to byste se nasmáli: těší se na zoubky!

Posmrtné vydání knižně dosud nepublikovaných básní, napsaných v předtuše nemoci a na nemocničním loži. Zahrnuje verše plné naděje (Je mráz a slunce opustilo oči. / Ale slunce zná vždycky cestu zpět.), verše otevřené lásce (Silnější nežli smrt / je milování), lidem a životu (Když je ti nejhůř, sedni na koně a cválej, / přidrž se hřívy myšlenek / a roztoč tisíc vřetének. / Bij kopyty a nikdy neotálej.), také však verše znamenající životní účtování (Na koho se podívám, tomu něco dlužím. / Hory kamenům v rovinách, / zemi svůj lehkověrný prach. / Nejvíc ale lásce, nejvíc ale růžím.).

Básněmi Jana Nohy prokládaná kniha černobílých fotografií usiluje o zachycení poezie Prahy 60. let 20. století.

Básněmi Jana Nohy prokládaná kniha černobílých fotografií usiluje o zachycení poezie Prahy 60. let 20. století.

Upravené vydání. Verše zůstaly stejné, změnily se jen ilustrace na straně 8 a 9, nyní opravdu odpovídají textu o vílách tančících mezi modříny a batoleti, které dělá paci, paci, pacičky.

Půvabné vyprávění o chlapci školáku, jenž dostal bratříčka, s dětskou zvědavostí sleduje první životní krůčky malého občánka a vytvářeje svůj citový vztah k němu, poznává hlubokou pravdu, že je třeba, aby "nebyl na světě nikdo, kdo někoho nemá".

Krásně ilustrovaná kniha veršů o pohlednicích a dalekých zemích. Ilustrace Adolf Hoffmeister.

Báseň autora věnovaná sazečům, tiskařům a ostatním pracovníkům tiskáren

Jsou země jako keř, šípkový, trnkový, Jdeš kolem nich a zachytí tě ostnem ...

Knížka veršů o zvířátkách, se kterými se děti setkávají ve volné přírodě, v zoologické zahradě nebo které znají z pohádek.

Knížka veršů o zvířátkách, se kterými se děti setkávají ve volné přírodě, v zoologické zahradě nebo které znají z pohádek.

Z obsahu : Antonín Trýb, Eva Vrchlická, Marie Pujmanová, V. Nezval, F. Branislav, J. Alda a další.

1. díl lyrické trilogie o životě, lásce a smrti. Po stránce formální jsou básně zajímavým novotvarem, neboť Noha porušil dosud vžitou formu sonetu tím, že mezi 2 závěrečné terciny vložil ještě dvouverší.

Verše lásky a života.Nová sbírka básní, v nichž autor vyjadřuje své hluboké úvahy a myšlenky o lidských citech. Vzrušené pocity krásy a dokonalého štěstí v lásce ať synovské, otcovské a v lásce k ženě, přetavuje básník do představ života-lásky jako šťastné řeky.

Každé ze čtyř hlav své satirické sbírky dává Jan Noha jiný tón. V první kritisuje s úsměvem, ale i s ostrostí nešvary a chyby našich dnů - frázovitost řečníků, nedostatek kritiky a sebekritiky, nekonečné schůzování. Ve druhé ostře šlehá zahraniční kapitalismus a jeho splozence (americké bussinesmany, papeže) i domácí zpátečníky, měšťáčky, zlatou mládež a reakci, naslouchající nábožně hlasu "svobodné Evropy". Hlava třetí s úsměvem, dobromyslností i sem tam štiplavým humorem pozdravuje druhy-spisovatele, ty slavné i začínající a neznámé, i "nepřátele" - literární kritiky. A konečně v poslední "hlavě" nabádá autor každého z nás k bdělosti, ostražitosti, poctivosti, snaze a vůli jít dál, neustrnout, učit se a pracovat.

V básních, určených našim dětem a mládeži, konfrontuje autor šťastný věk našich dětí s životem za kapitalismu. V cyklu, který by mohl nést název "Čím budu", jsou shromážděny verše k chvále řemesel a povolání. Politická themata mají básně Kritika, Šeptanda aj., zařazené na koncisbírky. Úvodní básně knihy slaví velké bojovníky Lenina a Stalina a pozdravují vlast a stranu.

Verše tohoto souboru ukazují cestu Jana Nohy, kterou prošel od svých prvních básní (vyd. 1932) až do dnešních dnů. Soubor je rozdělen do oddílů podle pův. názvů sbírek: Běžící pás (verše psané pro agitač. sbory komsomol. mládeže Modré bluzy, proletářská poesie wolkerovského ražení), Pro žízeň života (2. sb. z r. 1933, věnovaná „otci a matce, zabitým válkou, žízni a hladu, životu a smrti, životu, životu, slunci“, kniha v níž básník vyjadřuje touhu tisíců svých současníků z doby hospodářské krise, touhu po svobodné práci, jejíž skvělý příklad vidí v SSSR), Spodní prameny (sen o revoluci a boj proti válce). Dvanáct májů (ukázky z té části sbírky, v niž básník zůstává věren dělnické poesii), Pastorale, Myšlenkový kruh, Milostná větvení, Zlatoperný čas (několik básní ze sbírek vyšlých za války) a poslední oddíl z doby po r. 1945: S východem slunce – Světlo – Z neotištěných veršů, v nichž Noha navazuje na své první sbírky, v nichž si uvědomuje, že i on musí jít cestou lidu nastupujícího k socialismu.

Jan Noha spojuje ve sbírce světlo lyrické ódy na ideologické emblémy s epickými kousky z dělnického prostředí.

Sbírka pohádkově laděných veršů – v básních se objevuje země, kde panuje králka Jistota, po sedmerých cestách bloudí Pán a jeho učedníci a hovoří personifikované přírodní úkazy, ale také Město nebo postavy jako Honza či Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

Tuto poesii křtila bolest, bolest hluboce osobní, nejvnitřnější, kterou přivodila smrt milované ženy.

Básníkova výpověď – poznamenaná smrtí ženy – směřuje k samotě a zkoumání závažnosti jistot, které mu poskytuje vlastní nitro. V centru Nohovy pozornosti je slovo a čas. Dochází i k proměně formální stránky poezie: volný nebo nepravidelně rýmovaný verš je nahrazen rýmem pravidelným a formou sonetu.