Suitable for those interested in contemporary musicology or media history, this title offers a translation of the author's pioneering work - at once a journal of his experiments in sound composition and a treatise on the raison d'etre of concrete music.
…Naproti mně v metru sedí stařík a čte si. Žádné noviny, nic takového. Knihu. Dvakrát nebo třikrát zvedne oči od čtení, duchem je zcela mimo, jeho zraky jako by něco hledaly, ale bezvýsledně. V té chvíli mě upoutají jeho tváře, uprostřed nějak příliš zarůžovělé na to, jak je jinak celý pobledlý. Několikrát se stane, že se naše pohledy setkají. Dokonce se na mě malinko pousměje, docela plaše, jen tak náznakem, jakoby nerad. Pousmání za pohled. Stanice míjejí. Budu vystupovat. Vstávám. Stařík, který teď vypadá ještě bledší a zahleděnější do sebe, pozvedá trochu hlavu a zachytí se souseda za paži. Obrací se však ke mně: " Promiňte, umírám, " říká. A skutečně, umírá…... celý text
Cílem této antologie je předložit čtenáři reprezentativní průřez teoretickým myšlením některých klíčových skladatelů druhé poloviny dvacátého století. Vybrané texty se týkají široké škály témat: otázky využití náhody v hudební kompozici (Pierre Boulez), vztahu instrumentální a elektronické hudby (Karlheinz Stockhausen), konkrétní hudby (Pierre Schaeffer), možností a mezí hudebního serialismu (Iannis Xenakis), vztahu hudby a řeči (Steve Reich), problematiky hudební formy (György Ligeti), ale i obecnějších otázek hudebního experimentování (John Cage) nebo hudební estetiky (Morton Feldman). Poválečné „hudební myšlení“ se tak čtenáři prostřednictvím těchto úvah otevírá ve vší své rozmanitosti.Úvodní studií opatřil Jaroslav Bláha, z francouzských, německých a anglických originálů přeložili Josef Fulka, Jan Petříček a Petr Zvěřina.
Informativní studie o tzv. "nové" hudbě, pěstované v prvních dvou desítkách druhé poloviny tohoto století a nazývané na rozdíl od hudby abstraktní, tj. hudby předem v mysli koncipované, potom v notách zaznamenané a konečně realizované v živém provedení, hudbou konkrétní, a to proto, že jejím materiálem je zvuk ve stavu zrodu, jak ho poskytuje příroda a jak ho zachycují stroje. Francouzský autor, první průkopník tohoto oboru, se v prvé části zabývá zejména inspirací, výzkumem a praktickou činností a ve druhé části uvádí jednotlivé autory a jejich díla, a to nejprve jmenuje předchůdce tohoto žánru, dále pak skupiny autorů, zahraniční školy včetně Ameriky a konečně sepodrobně zabývá Pařížskou školou.