François Villon Boeken

Francois Villon was born in Paris in 1431. While we do not know what became of Villon after his 32nd year, the poems he produced in just six years capture in forceful, intelligent and candid verse the low and high life of Paris. This book presents a translation of his works. schovat popis

Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt

Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání

Malý testament, Veľký testament, Kondicil. Úvodnú esej, štúdiu o Malom testamente, štúdiu Villon - poeta humanus, štúdiu Villonov takzvaný Kondicil, komentár k Malému a Veľkému testamentu, glosy ku Kondicilu a štúdie Villon úsmevný bez úsmevu a Život F. Villona napísal Jozef Felix.

Svazek obsahuje téměř kompletní dílo významného francouzského středověkého básníka. Villonova poezie odráží nejen protiklady své doby, v níž končila stoletá válka, ale především rozporuplnost jeho osobnosti. Autor dokázal znamenitě zachytit rozpustilost žáka i bohéma, období, kdy miloval život s nefalšovanou veselostí a všemi smysly. Na druhé straně se však i on sám v některých básních obával příchodu smrti, litoval promarněné mládí a uvědomoval si své vlastní prohřešky, kterých nebylo málo. Villon rovněž uměl realisticky zachytit podobu tehdejšího světa: všímal si společnosti, plné sociálních kontrastů, v nichž spatřoval až bolestnou nespravedlnost. Především ale Francois Villon promítl do své poezie svůj skutečný život se všemi zkušenostmi a plastickým způsobem tak podal zprávu o stavu své duše i těla. I z tohoto důvodu (a samozřejmě také pro virtuózní mistrovský verš) je tento básník dodnes čten i vydáván.

Nejslavnějšího básníka středověku, ironika, rouháče a bouřliváka F. Villona představuje první kompletní soubor jeho básní, které ze starofransouzského originálu přebásnila Jarmila Loukotková. Soubor uspořádal A.Pohorský, který také napsal doslov a životopisné pásmo.u ilustrovala L. Jiřincová. (databazeknih.cz)

Nové vydání Fischerova básnického překladu, který vyšel po prvé r. 1927 a přinesl z celk. počtu asi 3.000 veršů originálu téměř plnou polovinu, a to ještě tu daleko významnější. Villon, stojící na poč. nové franc. literatury, svýmstudiem mistr paříž. fakulty, životem bohém, přítel chudáků, několikrát ve vězení a málem skončivší na šibenici - jako básník je předchůdcem jak Musseta a Verlaina, tak i Heineho. Jeho dílo je jednak osobní, jednak dobře vyjadřujenáladu a protest chudáků proti pánům a vědomí rovnosti všech před smrtí. V., vycházeje ze scholastiky, jíž se učil na školách, tvoří přechod k novému typu člověka renaisančního, aktivního a přitakávajícího životu.

Publikace obsahuje baladické verše klasika francouzské středověké literatury. Základem této edice je Villonova nejvýznamnější sbírka "Závěť", která je zde publikována prakticky v úplném znění. Právě v ní se totiž definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín "villonovská balada", dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým "výlevům", někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto "autobiografickým" pojetím přispěl k tomu, aby jak jeho osobnost, tak i dílo překročily rámec své doby.

Die lasterhaften Balladen und Lieder des Francois Villon - bk799; dtv Verlag; Paul Zech; pocket_book; 1982

A Villon-balladák átköltése Faludy György legelső, és mindmáig legkedveltebb verseskötete. Noha sokan kígyót-békát kiáltottak rá, ez mit sem vont le a népszerűségéből, sőt a kötet betiltása, a cenzúra, a kiátkozott emigráns költő legendája még növelte is azt. A kis kötet persze nem szabályos műfordítás, hanem valóban szabados átdolgozás. Ám épp ettől izgalmas olvasmány. Faludy pompás alakmást talált magának Villonban. A középkori vágáns költő és a 20. századi világcsavargó meglelte egymást, mint zsák a foltját.

Dans les deux "Testaments" de François Villon, nous découvrons presque l'ensemble de l'œuvre conservée de ce grand poète français. Les vers satiriques, écrits au milieu du XVe siècle, sont uniques à bien des égards : jamais auparavant et rarement par la suite, quelqu'un n'a joué avec la langue française de manière aussi virtuose et impitoyable. Villon aborde sans vergogne l'amour et la haine, la pauvreté et la prodigalité, le plaisir et l'excès, les opposant tantôt avec un humour astucieux, tantôt de manière ouvertement troublante. Les "Testaments" de Villon sont des chefs-d'œuvre de la littérature mondiale.

Výbor v přebásnění (ze starofrancouzského originálu) Jarmily Loukotkové.

Kniha obsahuje historicky první úplný překlad Villonova Malého i Velkého testamentu včetně balad, písní, rondeaux a epitafů. Villonův život si čtenář musí složit z hrstky útržkovitých, ale mimořádně výmluvných faktů. Narodil se v roce 1431 nebo1432 a vystudoval fakultu svobodných umění pařížské univerzity. Nebyl asi tak úplně špatný student:dotáhl to až na mistra (1452) a jeho veršesvědčí o sice nijak mimořádné, ale dosti širokévzdělanecké kultuře. V roce 1455 zabil v hádcekněze Philippa de Chermoye a od té chvíle nabraljeho život nový směr. Rok nato byl sice omilostněna mohl se vrátit do Paříže, ale ještě téhož roku sepodílel na krádeži 500 zlatých pistolí v Navarrskékoleji a musel znovu uprchnout. Léto 1461 strávilve vězení v Meungu z příkazu orleánského biskupa;byl propuštěn, když městem projížděl novýkrál Ludvík XI. Po návratu do Paříže se znovu zapletldo rvaček a krádeží a v roce 1462 byl zatčena odsouzen k oběšení. Poté co byl rozsudek změněnna desetileté vyhnanství, opustil Villon Paříža jeho stopa se definitivně ztrácí.

Celokožená vazba, tzv. kolibřík, přebásnila Jarmila Loukotková, ilustroval Zdeněk Mézl.

Сборник балади и стихове на Франсоа Вийон, с Живот в дати.

Dvě Villonova baladická díla s osmi dřevoryty Zdeňka Mézla.

Básnické dielo Francoisa Villona je trojdielne - ako starý gotický triptych: jeho stredným dielom je Veľký testament, ľavé krídlo tvorí Malý testament a pravé krídlo tzv. Kodicil (v moderných edíciách premenovaný na Rozličné básne). Na okraji tohto diela stojí jedenásť balád napísaných vžargóne, ktoré dosiaľ ešte nevydali celé svoje temné tajomstvo.

První a jeden z nejlepších výběrů Villonova básnického díla. Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 50 číslovaných výtisků na holandském papíře Van Gelder a 200 číslovaných výtisků na papíře Japan Banzay. Obálka reprodukována je podle titulního listu prvního vydání Villonovy poesie z r. 1489 s vypuštěním iniciál nakladatele P. Leveta. Na str. 6 reprodukován je původní dřevoryt z téhož vydání.

Od Villonovej smrti ubehlo vyše pätsto rokov. Dokonale preverilo práve pri Veľkom testamente výrok Paula Eduarda, že básník je ten, ktorý inšpiruje, a nie ten, ktorý je inštirovaný. Ak niečím Villon dosiaľ naozaj ,,inšpiruje" moderného čitateľa, tak iste predovšetkým tým, že je v jehopoézii prítomný celý človek.

Básnická skladba nejvýznamnějšího francouzského lyrika středověku vznikla na sklonku r. 1456, na rozloučenou s Paříží před Villonovým prvním dobrovolným vyhnanstvím. Básník se vypořádává se svými protivníky, se sebou samým, útočí proti mnišským řádům a vzpomíná na univerzitníléta. S doslovem J. Loukotkové.

Když jsme se už v letech okupace rozhodovali pro vydání Malé závěti středověkého francouzského básníka Villona, prvního z těch, kterým říkáme prokletí básníci, nebylo to ze záliby v minulosti. Naopak, protože Villon je nám hlasatelem budoucnosti. - Správně bylo o něm řečeno, že je zázrakem básnické intuice, která první se dovedla vzepřít společenské nespravedlnosti a nevidět resignovaně v bídě úděl ubohých, jimž je čekati, až smrt je spasí.