Význam ve výtvarném umění

Kniha vynikajícího německo-amerického historika umění Erwina Panofského obsahuje kromě autorova úvodu a epilogu sedm statí. V instruktivní Ikonografii a ikonologii (1939) nás Panofsky seznamuje s hlavními zásadami své převratné uměleckohistorické metody, tzv. ikonologie, která skrze výzkum ikonografických námětů uměleckých děl odhaluje jejich „vnitřní význam neboli obsah“, tj. zkoumá způsob, „jakým byly za různících se historických podmínek prostřednictvím specifických témat a pojmů vyjadřovány podstatné tendence lidského myšlení“. S ikonologickou metodou tu Panofsky dále pracuje ve studiích o ideovém tvůrci gotického slohu opatu Sugerovi (1946), o Tizianově Alegorii Moudrosti (1926, 1930) a o Poussinově obrazu Et in Arcadia ego (1936). V dalších pracích, které autor zařadil do tohoto svazku, se věnuje dějinám teorií lidských proporcí (1921), vztahu italské renesance ke gotickému slohu (1930: problematika stati, doplněné exkursem o manýrismu v architektuře, se dotýká i českého tzv. gotizujícího baroka) a Dürerovu poměru ke klasickému starověku (1921 až 1922). Významem Erwina Panofského ve vývoji moderního dějepisu umění a souvislosmi jeho podnětných metod s uměnovědou u nás se zabývá doslov Josefa Krásy. Kniha je doprovázena 104 černobílými fotografiemi.