Dědeček

Meer over het boek

Novelistický triptych inspirovaný autorčiným životem v poststalinském Československu a v posrpnové emigraci. První povídka, uvozená mottem Romaina Garryho a inspirovaná jeho stylistikou a způsobem používání jazyka, podává v textu plném jazykových gagů příběh jedince, který odmítá dobovou společenskou realitu, není schopen žít se svými blízkými a propadá úzkostem. Druhá próza představuje v až karikaturně nebohé postavě hrdinky jakýsi prototyp zrůdné abnormality společnosti, jak se vyvíjela v prostředí před a posrpnového a normalizačního Československa. Těžištěm triptychu je próza titulní, v níž autorka kronikářsky reflektuje osudy několika generací rodiny na pozadí historie od války po rok 1989, přičemž jí jde především o vyjádření generačního pocitu, toho, co celou její vlastní generaci tak osudově zasáhlo a rozvrátilo a co, ačkoli zdánlivě zmizelo, je už napořád uloženo v paměti a životě všech, kteří tuto dobu prožili.