Miluji tě, Adame

Meer over het boek

Pryč s paneláky! vykřikují na nás jednohlasně rádio,televize i noviny, jsou ošklivé a navíc tam uprostřed tisícihlavého davu bují jedna z nemocí konce 20.stol. - samota. Ale holky z 15 povídek této knížky na sídlišti žijí a vědí o něm své. Ráno uhánějí do školy, pokřikují a střílejí očima po klucích, odpoledne uhánějí nakupovat, do klavíru, na gymnastiku, do kina, za partou, na trénink, nebo na rande. Chodí po sídlišti kolem paneláků, kde jsou jejich domovy, a prožívají příběhy podobné těm, které najdete v této knížce. Padají v nich facky, hraje se tu vybíjená, v níž jde o víc než o vybíjenou, jezdí se na tábory i na horolezecká soustředění, drze se odpovídá rodičům i učitelům a chodí se do tanečních. Všechny ty Jany, Zuzany, Kateřiny, Venduly, Dany, Lucky či Petry už vědí (nebo po tom aspoň touží), jak chutná první pusa a bolí první zklamání. Jejich svět je barevný, je v něm hodně třpytivých nicůtek, ale i smutek a hledání, ve kterém bývají někdy samy a potřebují kamarádku...