Anatomie melancholie

Kniha Roberta Burtona o melancholii, poprvé vydaná v roce 1621, patří mezi nejznámější naučné texty své doby. Její téma, které již zpracoval Aristotelés, se opírá o teorii čtyř temperamentu a živlů v řecké filozofii a medicíně. Burtonovo zpracování je jedinečné svou podrobnou analýzou melancholie, čímž se stává rozsáhlou encyklopedií různých podob smutku. V souladu s literárními konvencemi 17. století sleduje analogie, zejména mezi mikrokosmem a makrokosmem, a projekcí nauky o temperamentech do širších měřítek. Melancholie se podle Burtona stává základní dispozicí, která odráží chaotický svět a lidský život na hranici nevyléčitelné choroby. Kritizuje společenské poměry své doby, včetně vládce, vojáků, náboženských vůdců a rodičů, ale také zaznamenává pozitivní příklady řešení těchto nedostatků. V úvodu k dílu s ironií představuje svou představu o léčbě a ideálním uspořádání světa. Burtonův traktát je nejen poučný, ale i zábavný. Zajímá se o astronomii, vliv hudby na mysl, náboženské otázky a problémy lásky. Na podporu svých tezí využívá citáty klasiků i moderních autorů. Jeho dílo je klíčovým pramenem pro další zpracování tématu a nyní je dostupné českým čtenářům v překladu Miroslava Petříčka.