Anatomie melancholie

Kniha Roberta Burtona o melancholii, poprvé vydaná v roce 1621, patří k nejznámějším naučným dílům své doby. Téma melancholie má však kořeny v antické filozofii, kde jej zmiňuje již Aristotelés. Základem nauky o čtyřech temperamentech je teorie živlů, jak ji formulovali Hippokratés a Galénos. Burtonovo zpracování je unikátní, neboť se skutečně věnuje podrobnému rozboru melancholie. V souladu s literárními konvencemi 17. století však postrádá moderní systematičnost a místo toho sleduje analogie, jako je vztah mezi mikrokosmem a makrokosmem a projekce temperamentu do kosmického měřítka. Dílo zůstává fascinující a čtivé: melancholie, pokud se stane základní dispozicí člověka, odráží svět bez pevného řádu, což vede k pocitům nevyléčitelné choroby, jež se šíří na celé království a svět. Burtonův traktát není pouze „melancholický“; autor se snaží čtenáře poučit a pobavit. Zajímá se o astronomii, která není oddělena od astrologie, a prezentuje myšlení Shakespearových hrdinů, včetně vlivu hudby na lidskou mysl. Jeho dílo se stalo základním pramenem pro většinu následujících zpracování tohoto tématu.