"Pojď s námi budovat pohraničí!"

Důkladná práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k největším přesunům obyvatelstva v českých zemích. Celkem se vyhnání a znovuosídlování týkalo pěti milionů lidí. První české přistěhovalce začaly přicházet do pohraničí brzy po válce, což vedlo k napětí a tlaku na vypuzení Němců. Od konce léta 1945 se osídlování organizovalo státem prostřednictvím ministerstev a institucí, včetně Osídlovacího úřadu. Zhruba 1,3 milionu Čechů z vnitrozemí a 200 tisíc Čechů a Slováků z jiných evropských zemí přišlo do pohraničních oblastí, avšak osídlování probíhalo obtížně a nové obyvatele přitahovaly spíše snadněji obdělávatelné oblasti. Počet obyvatelstva se snížil o třetinu, což vedlo k dramatickým změnám a nedostatku pracovních sil. Autor upozorňuje na negativní jevy, jako byly ozbrojené bandy a partyzáni, a analyzuje motivy migrantů, jejich vztahy a konflikty s původními obyvateli. Zkoumá také obtížné vytváření společné identity a vliv nacionální propagandy. Vysvětluje, proč KSČ vyhrála v pohraničních okresech s větší převahou a jak osídlování přispělo k uchvácení moci komunisty a kolektivizaci zemědělství. Wiedemannova práce přináší množství podrobných informací a syntetický pohled na důsledky znovuosídlování, které jsou patrné dodnes.