Svěcenci pražské diecéze 1395-1416

Události v českých zemích v 15. století zásadně ovlivnily střední Evropu, přičemž jim předcházel dlouhodobý vývoj. Zaznamenává se mravní úpadek církve a nadměrný počet kleriků, přičemž církevní prostředí se snažilo o obnovu. Krize církve se odráží v církevních pramenech, jako jsou seznamy kandidátů kněžského svěcení. Pramen Liber ordinationum cleri z let 1395-1416, publikovaný Antonínem Podlahou v roce 1922, obsahuje seznamy uchazečů o svěcení, které autorka zpracovala do databáze. Ta umožňuje systematické využití záznamů a porovnání jmen svěcenců, jejich otců a míst původu s dnešními názvy. Zaznamenává se především nižší svěcení, přičemž některé diecéze vykazují neobvyklé počty kandidátů. Doba mezi akolytou a vyšším svěcením se lišila, přičemž většina akolytů se vyššího svěcení nikdy nedočkala. Srovnání jmen ukazuje trendy obliby českých světců. Zpracovány jsou také záznamy o graduovaných svěcencích z nečeských diecézí. Výsledky srovnávají českou praxi s anglickou, přičemž se ukazuje, že v předhusitských Čechách bylo více vysvěcených akolytů a přístup ke svěcení nebyl regulován. Anglická praxe prezentace titulů se lišila a mohla přispět k tlumení nespokojenosti chudých kleriků, což v Čechách chybělo.