Jak se chodí do Lidic

Meer over het boek

Jedním z opakujících se motivů publikace je obraz přetrvávající existence starých Lidic a jejich obyvatel, myšlenka jejich nezničitelnosti a neumlčitelnosti. Přemysl Veverka v souboru literárních statí evokuje životní osudy obyvatel Lidic, přerušené 10. června 1942, a z pietního území vyvolává vzpomínky na jejich příbytky, místní obchody a hospody. Tito lidé a jejich vesnice v autorově pojetí stále žijí, neboť "žádné zlo nemůže v dějinné perspektivě triumfovat nad životem". Veverka také osvětluje události spojené s výstavbou nové obce a neblahé přijetí letců po jejich návratu. Další tematický okruh se zaměřuje na příběhy lidických žen a dětí, které prošly peklem, ale přežily. Autor rovněž upozorňuje na viníky tragédie, jako byl šéf kladenského sicherheitsdienstu Max Rostock, kteří se podíleli na popravě a utrpení tří set čtyřiceti lidických občanů. Veverkův jedenáctý knižní titul je pozoruhodný tím, že spisovatel důsledně respektuje historické skutečnosti a ztvárňuje je prostřednictvím fabulačních, fantazijních a emotivních postupů, čímž předkládá dějinnou realitu jako poutavou a vzrušující četbu. Rozvíjí tak jeden ze žánrových proudů literatury faktu.