Mamince

Meer over het boek

V klasickém rýmu a láskyplně napsala autorka tento soubor čtyř básní, jimiž chtěla vyjádřit obdiv a vřelé citové pouto ke své mamince. Jednoduchým jazykem v nich vypráví o její píli a obětavosti, o maminčiných rukou, které se sice proměnily v "dlaně plné mozolů", ale přesto si uchovaly cit pro něhu a pohlazení. Ve vzpomínkách básnířka opět vidí, jak se matčin čas se pozvolna nachyluje a její vlasy náhle dostávají šedou barvu. A i když "člověk často zastýská si", přesto se mu z hlubin paměti nestále vynořuje portrét blízké a drahé tváře, která pro něho navždy symbolizuje kouzlo harmonického domova a v něm prožitého šťastného dětství.