Václav Chaloupecký

Copak je ta Gollova historická škola? Jak lze v Palackém objevit kořeny československých dějin? Proč československý úředník těžko nachází řeč s maďarským, ačkoli se oba domluví německy? Tyto otázky si klade Milan Ducháček (*1978) v knize o Václavu Chaloupeckém, žáku Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, který se po vzniku Československé republiky stal profesorem československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po Pekařově smrti přijal prestižní místo na Karlově univerzitě. Chaloupecký má dodnes „zlé meno“ pro své názory na česko-slovenský poměr a v českém prostředí zůstává ve stínu svých učitelů. Autor se snaží oživit příběh zrodu a rozkladu první ČSR a zachytit vnitrooborové klima českého dějepisectví první poloviny 20. století, stejně jako proměny vztahu Čechů a Slováků. Zmiňuje také Chaloupeckého historické práce, které ovlivnily kulturní klima společného státu. V knize se objevují osobnosti umělecké bohémy, otázky zrodu husitství, proměny interpretace kulturního dědictví Velké Moravy a další historické spory. Životní příběh rodáka z Dětenic, anarchistického básníka a historika, končí náhlou smrtí v roce 1951. Práce byla oceněna Cenou Česko-slovenské komise historiků za rok 2013.