Větrný mlynář a jeho dcera

Meer over het boek

Jaroslav Hašek a druzí Své role jsme si psali každý sám, vlastně jsme je diktovali Drobílkovi, který je zapisoval. Všichni jsme ovšem mluvili do úloh svých spoluherců a svou úlohu jsme chtěli mít všichni co nejvydatnější. Hlavně Hašek. Jenom do Machovy úlohy se nikdo nemíchal, nestačilijsme na jeho verše. S jediným napsaným exemplářem naší hry v ruce dělal Drobílek režiséra i nápovědu při zkoušce i představeních. Spisovat se začalo odpoledne, asi v šest byla generálka a když většina hostů byla po večeři, provedla se premiéra. Scénu jsme měli v koutě u kamen, které jakožto skála byly důležitou rekvizitou. Byl to kout mezi dveřmi vedoucími do výčepu a mezi dveřmi na chodbu k toaletám. Přitom nám hercům nic nevadilo, že podle nás byla v obou směrech neustálá frekvence hostí, která čím byla větší, tím víc jistě těšila Drobílka i pana Zvěřinu.