Krása

Od známého stoupence konzervatismu bychom očekávali zkoumání podstaty krásy. Roger Scruton však místo toho přináší úvahy o zkušenosti setkání s krásou, rozdělené na lidskou, přírodní, každodenní a uměleckou. Autor vyjadřuje přesvědčení, že vnímání „minimální krásy“ není odlišné od kontemplace velkých uměleckých děl či přírodních scenérií. Scrutonova myšlenka, že krása není rysem samotné skutečnosti a není objektivní, přesto představuje univerzální hodnotu vycházející z naší racionální přirozenosti. Inspirován Kantem, spojuje kontemplaci krásy s nezainteresovaným zájmem, který pramení z rozumu. Krásné věci vnímáme jako jednotlivé, pro ně samotné. Otázkou zůstává, jak může být zkušenost krásy nezainteresovaná a zároveň zahrnovat kontemplaci uměleckých děl i zájem o krásu každodenních věcí a lidí. Scruton se zabývá dědictvím platonismu, zdůrazňuje, že krása vyvolává touhu, ale také žádá její zřeknutí, čímž se blíží posvátnu. V polemice s Platónem zkoumá, jaké místo má v erotické touze jednotlivá bytost. Scruton interpretuje, že erotická touha směřuje ke kontemplaci jednotlivé bytosti. Dále rozvíjí pojem „vhodnosti“ jako jádro estetické zdařilosti a obrací se k Humeovu konceptu vkusu. Silné přesvědčení, že „charakteru záleží“, se projevuje v analýze současných uměleckých počinů a kulturních jevů, jako je kýč a pornografie. Kniha je pozoruhodným úvodem do estetických problémů, doplněná bohatými ilustracemi z různých uměleckých ob