Bookbot

Odvrácená tvář moci: Zločiny českých králů

Boekbeoordeling

Meer over het boek

Kniha autora historických románů Antonína Polácha se zaměřuje na temné stránky osobností českých vládců. Zkoumá osudy sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – a na základě kritického studia pramenných podkladů a dobových dokumentů vytváří plastický portrét středověkého krále. Autor se snaží odhalit, jak osobnost silného panovníka garantovala klid a prosperitu pro poddané. Zajímavé je, že králové často používali drastické metody k udržení moci, což by dnes bylo považováno za zločin. Jejich schopnost čelit protivníkům a zvládat konflikty ukazuje na osobní kvality jednotlivých vládců, přičemž politicky korektní metody nebyly běžné. Polách se rovněž ptá, zda je náhodné, že panovníci z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali lepších výsledků ve vládě než rozmazlované děti. Možná právě absence citových vazeb v dětství je vedla k častějšímu uchylování se k zločinu.

Uitgave

Een boek kopen

Odvrácená tvář moci: Zločiny českých králů, Antonín Polách

Taal
Jaar van publicatie
2020
product-detail.submit-box.info.binding
(Hardcover)
We hebben dit exemplaar niet meer.
of
Beschikbare uitgave bekijken

Betaalmethoden

4,3
Zeer goed
16 Beoordelingen

We missen je recensie hier.

Taal
Tsjechisch
Jaar van publicatie
2020
Formaat
Hardcover
Aantal pagina's
392
ISBN10
808795081X
ISBN13
9788087950814
Reeks
Beoordeling
4,3 van 5
Aantekening
Kniha autora historických románů Antonína Polácha se zaměřuje na temné stránky osobností českých vládců. Zkoumá osudy sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – a na základě kritického studia pramenných podkladů a dobových dokumentů vytváří plastický portrét středověkého krále. Autor se snaží odhalit, jak osobnost silného panovníka garantovala klid a prosperitu pro poddané. Zajímavé je, že králové často používali drastické metody k udržení moci, což by dnes bylo považováno za zločin. Jejich schopnost čelit protivníkům a zvládat konflikty ukazuje na osobní kvality jednotlivých vládců, přičemž politicky korektní metody nebyly běžné. Polách se rovněž ptá, zda je náhodné, že panovníci z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali lepších výsledků ve vládě než rozmazlované děti. Možná právě absence citových vazeb v dětství je vedla k častějšímu uchylování se k zločinu.