Villette

Námět k rozsáhlému románu, který vychází poprvé nezkrácený jako jednosvazková kniha, čerpala autorka z vlastní životní zkušenosti. V roce 1842, ve svých šestadvaceti letech, odcestovala s mladší sestrou do Bruselu, kde obě našly práci v penzionátu manželů Hégerových. Charlotte učila angličtinu a Emily hudbu. Po několika měsících se musely vrátit domů, ale Charlotte se brzy vrátila do Belgie, kde ji čekaly smutné roky. Bez Emily se cítila osamělá, stýskalo se jí po domově a jako protestantka se nikdy nesžila s katolickým prostředím. Její návrat domů byl motivován milostným vzplanutím k panu Hégerovi, jehož láska nebyla opětována, a rozhodla se Brusel opustit. Román, pojmenovaný podle fiktivního města, je do jisté míry autobiografický. Hlavní hrdinka Lucy Snoweová prožívá podobné trable a touhy jako autorka. Stejně jako Charlotte věří v ideály a čistou lásku a je připravena svůj život naplnit službou druhým. Příběh Lucy, zprvu nemilované a později obdivované ženy, je mnohovrstevnatý, plný překvapivých zvratů. Čtenář nikdy neví, kam autorka postavy zavede, jaké jim přichystá životní peripetie a kdy se vynoří staří známí, jejichž úloha se zdála dávno skončit.