Válka nemá ženskou tvář

Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny, napsaná v novém žánru „románu hlasů“, vznikala čtyři roky, během nichž autorka se stovkami žen, které se dobrovolně přihlásily do Rudé armády ve velmi mladém věku, vedla rozhovory. Mozaika jejich vzpomínek odhaluje nehrdinskou stránku Velké vlastenecké války, popisuje špínu, zimu, hlad, sexuální násilí a utrpení, a vytváří tak hluboce lidské a nepatetické protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé publikována v Sovětském svazu v roce 1984, následovalo knižní vydání a český překlad v roce 1986, avšak obě verze byly cenzurovány. Po osmnácti letech se autorka k dílu vrátila, přepracovala ho, zrekonstruovala cenzurované části a doplnila nové materiály, včetně rozhovoru s cenzorem a úryvků ze svého deníku. V roce 2002 vyšla kniha v nové, definitivní podobě, a během patnácti let byla vydána ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.