Meer over het boek
Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.
Een boek kopen
Útěcha z filosofie, Emanuel Rádl
- Taal
- Jaar van publicatie
- 1946
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover),
- Staat van het boek
- Beschadigd
- Prijs
- € 2,10
Betaalmethoden
We missen je recensie hier.
- Titel
- Útěcha z filosofie
- Taal
- Tsjechisch
- Auteurs
- Emanuel Rádl
- Uitgever
- Čin
- Jaar van publicatie
- 1946
- Formaat
- Hardcover
- Reeks
- Ophaling
- Živá věda.
- Beoordeling
- 3,7 van 5
- Aantekening
- Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.