O lásce

Stendhal podrobuje ve své mosaice pozorování, úvah, aforismů a anekdotických příběhů lásku a její formy u různých národů, s nimiž se dostal jako napoleonský důstojník a později diplomat do styku. Opíraje se kromě toho o udivujíci sčetlost, věnuje zvláště pozornost jejím postupným stavům, „krystalisaci“, a staví proti sobě její buržoasním utilitarismem potlačovanou a vykořisťovanou formu ve Francii a Anglii proti upřímné a nezmrzačené lásce, jak jí žili v tehdejší revoluční Italii. Tuto „duševní nemoc“, kterou se snaží „úzkostlivě přesně vylíčit“, chce mít živelným projevem životní aktivity a ničím nezkresleného citu.