Šestý svazek Spisů Ludvíka Vaculíka obsahuje autorovy fejetony a publicistické texty, publikované v novinách, v samizdatu i dosud nezveřejněné, z období od konce 50. let do doby porevoluční, s dobovými fotografiemi.
Duizend WoordenReeks
Deze serie bundelt een uitgebreide verzameling essays en journalistieke stukken die belangrijke perioden van de Tsjechoslowaakse geschiedenis bestrijken, van het einde van de jaren '50 tot het post-revolutionaire tijdperk. De auteur behandelt sociale en politieke thema's met scherp inzicht en een kenmerkende stem. Deze teksten, gepubliceerd in diverse vormen waaronder samizdat, bieden een authentiek perspectief op de realiteit van die tijd. Het vormt een boeiend literair archief voor wie geïnteresseerd is in de moderne Tsjechische geschiedenis en het essay.
Aanbevolen leesvolgorde
- 1
- 2
Další tisíce
- 316bladzijden
- 12 uur lezen
Svazkem Další tisíce pokračuje svazek Tisíce slov. Obsahuje autorovy fejetony a texty publikované většinou v samizdatu v letech 1977–1990, kapitoly z dosud nepublikovaného rukopisu Stará postel, záznamy Státní bezpečnosti, dobové fotografie, jmenný rejstřík. Na záložku Dalších tisíců autor napsal: „Já jsem zapomněl, že to mají být dva díly! Když mi teď redakce poslala úplný výčet toho, co jsem vybral do tohoto svazku, hleděl jsem na to jako na cizí, neznámý text. Proč já jsem psal o Šimečkových botách a co jsem měl s Mlynářem? Víte vůbec ještě, kdo to byl? A já že byl v Trondheimu? Vzpomínám si akorát na ten Zatykač: to bylo dobré! To byla stokoruna s portrétem pachatele. Moje nakladatelství se o mé věci stará líp než já sám. Já nevím: stojí ty mé psaniny ještě teď za připomenutí? Čtu ty titulky jako cizí příhody, události, situace. Uvědomuju si zas, nač jsem myslel už mockrát: že mně není ničeho líto, nic bych nechtěl prožívat znovu, nestýská se mi po ničem. Naopak, jsem rád, že je to pryč: ten můj dělnický škarbal jako moje rady anglické vládě. A bývám někdy rád, že jsem se nestal nikým, na nic nekandidoval a nemá mne nikdo za co vyšetřovat. Mějte se dobře. Ludvík Vaculík“
