"Můj generál" známeho německého spisovatele a novináře je je skvělou satirou na německou "válečnickou" povahu. Kniha dovede rozesmát, zaujme bystrostí postřehu, spádem a vtipem, zároveň však každého přinutí k hlubšímu zamyšlení nad nesmyslností válčení.
Die komisch-nachdenkliche Geschichte des Bernhard Behse, eines kleinen Mannes, der in großer Zeit was werden wollte und statt an die Fleischtöpfe zu kommen, immer nur in Fettnäpfe trat. Der junge Bernhard Behse aus Dresden erlebt, was um das Jahr 1930 Millionen Menschen erleben: Haste was, dann biste was; haste nix, biste schon gar nix. Einzufangen, was das Leben der Menschen, ihre Hoffnungen und Ängste damals ausmachte, das ist dem Autor Karlludwig Opitz unverwechselbar gelungen. Die Geschichte des Bernhard Behse – des kleinen Bruders von Schweijk und Franz Biberkopf – überzeugt jeden, der sich den Sinn für das Menschliche bewahrt hat.
Man muß das Leben feiern, wie es kommt. So lautet die Maxime des Hugo Wiesella, und entsprechend haut er auf die Was kostet die Welt, und wenn sie in Scherben fällt, dann gehn wir unter – aber vornehm ...Den Krieg über bunkert Wiesella wegen Entfernung von der Truppe im Zuchthaus, den ausbrechenden Frieden geht er als Franziskanerbruder an, die Taschen voll gestohlenem Gold und Brasilzigarren. Die turbulenten Jahre danach sehen ihn als Importen-Händler in Gamaschen, als Kompagnon eines Schränkers, als strammen Maxe im Milieu, als Möchtegern-Schieber, der die Zeichen der Zeit falsch deutet und eine Pleite baut. Und stets an seiner Seite, schnieke und fidel, Elfriede Stubenrauch, die sich gelegentlich für ein buntes Fähnchen etwas zurücklegt ...Karlludwig Opitz, als Erzähler ein Fallada-Vetter, legt mit seinem Roman einen kunterbunten, hochlebendigen Zeit- und Charakterspiegel vor.(Dieser Text bezieht sich auf eine frühere Ausgabe.)
Hlavní postava satirické povídky, bývalý člen NSDAP a důstojník vojenského četnictva Spanner nedovede trvale zastírat svou minulost, ačkoliv našel po válce zaměstnání jako policejní strážmistr. Rovněž ostatní postavy, třebas tlumeněji a kompromisticky občas prozradí své pronacistické smýšlení. Vymlouvají se, že pouze plnily rozkazy. Odtud i název českého překladu, pořízeného přímo ze strojopisu, obdoba Já nic, já muzikant.
Sbírka satirických povídek, krátkých příběhů a postřehů, v nichž pokrokový spisovatel glosuje západoněmeckou skutečnost a ostře kritizuje tupost, omezenost a nepoučitelnost německého měšťáka. V úvodní povídce je vylíčena tragikomická historie řadového příslušníka bundeswehru, dokonale zpracovaného militaristickou a revanšistickou propagandou.
