Karlludwig Opitz Volgorde van de boeken

Man muß das Leben feiern, wie es kommt. So lautet die Maxime des Hugo Wiesella, und entsprechend haut er auf die Was kostet die Welt, und wenn sie in Scherben fällt, dann gehn wir unter – aber vornehm ...Den Krieg über bunkert Wiesella wegen Entfernung von der Truppe im Zuchthaus, den ausbrechenden Frieden geht er als Franziskanerbruder an, die Taschen voll gestohlenem Gold und Brasilzigarren. Die turbulenten Jahre danach sehen ihn als Importen-Händler in Gamaschen, als Kompagnon eines Schränkers, als strammen Maxe im Milieu, als Möchtegern-Schieber, der die Zeichen der Zeit falsch deutet und eine Pleite baut. Und stets an seiner Seite, schnieke und fidel, Elfriede Stubenrauch, die sich gelegentlich für ein buntes Fähnchen etwas zurücklegt ...Karlludwig Opitz, als Erzähler ein Fallada-Vetter, legt mit seinem Roman einen kunterbunten, hochlebendigen Zeit- und Charakterspiegel vor.(Dieser Text bezieht sich auf eine frühere Ausgabe.)

Plechový cirkus je protiválečný román. Na osudech řidiče Lingena, který válku přijímá jako nutné zlo, mnoho nepřemýšlí a hledí i v tom zlém najít pro sebe to nejlepší, autor postihuje psychologii masy nacistických vojáků, jejich jednání a myšlení. V naturalistických obrazech se odvíjejí před čtenářem hrozné boje Rommelovy armády v Africe, útoky v poušti, bombardování přístavů atd. K zvlášť otřesným místům patří líčení spojenecké invaze ve Francii a rozkladu německé armády.

Hlavní postava satirické povídky, bývalý člen NSDAP a důstojník vojenského četnictva Spanner nedovede trvale zastírat svou minulost, ačkoliv našel po válce zaměstnání jako policejní strážmistr. Rovněž ostatní postavy, třebas tlumeněji a kompromisticky občas prozradí své pronacistické smýšlení. Vymlouvají se, že pouze plnily rozkazy. Odtud i název českého překladu, pořízeného přímo ze strojopisu, obdoba Já nic, já muzikant.

Predstavujeme Vám západonemeckého Švejka. Hoci — stop! Nie Švejka! Pre Martina Bispamcka by to bolo príliš čestné zrovnanie a Švejk by sa právom mohol cítiť smrtelne urazený, keby sme ho chceli postaviť do jedného radu s týmto kreténom, príslušníkom západonemeckého Bundeswehru. Veď vlastne tito ľudia nemajú nič, ale zhola nič spoločného. Švejk, — naivný, ale zásadný odporca vojny, bojovník práve proti takým, akým je Martin Bispamcke, slávychtivým, tupým, ješitným, nemysliacim žoldnierom, ktorí už v c. k. ríši šli a na Západe idú doteraz do armády iba preto, že sa už nikde inde uplatniť nemôžu; Švejk, — úprimný, krásny človek — a Martin Bispamcke — nie, to nie za žiadnu cenu. Skôr poručík Dub! Áno, práve poručík Dub, ktorý po obrovskom krachu c. k. armády presedlal k Hitlerovi a po ďalšom, ešte mohutnejšom krachu znovu začína šarapatiť — v Bundeswehri. Teraz je, pravda, ešte nie poručíkom, iba obyčajným dobrovoľníkom, neskôr poddôstojníkom, ale — nebyť pre neho nešťastnej náhody — určite by sa poručíkom a nie iba poručíkom bol stal, lebo mal preto všetky potrebné „predpoklady“. Tank „priateľov“ američanov urobil koniec jeho ambíciám, a Dub — Martin Bispamcke — hoci s ľútosťou, predsa musí nádejnú kariéru zanechať. Martin Bispamcke odišiel, ale koľko podobných ich tam, na nešťastie západonemeckého ľudu zostalo. A nie každého môže odstaviť „spriatelený“ americký tank. A tí, ktorí zostali, vyhrážajú, rinčia zbraňami...

Sbírka satirických povídek, krátkých příběhů a postřehů, v nichž pokrokový spisovatel glosuje západoněmeckou skutečnost a ostře kritizuje tupost, omezenost a nepoučitelnost německého měšťáka. V úvodní povídce je vylíčena tragikomická historie řadového příslušníka bundeswehru, dokonale zpracovaného militaristickou a revanšistickou propagandou.

"Můj generál" známeho německého spisovatele a novináře je je skvělou satirou na německou "válečnickou" povahu. Kniha dovede rozesmát, zaujme bystrostí postřehu, spádem a vtipem, zároveň však každého přinutí k hlubšímu zamyšlení nad nesmyslností válčení.