Helena Musilová Rišlinková Boeken

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř „celoslovácká“ slavnost. Publikace doprovázející stejnojmenný putovní výstavní projekt (2022–2024) vznikla ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, Moravským zemským muzeem v Brně a Galerií výtvarného umění v Hodoníně.

Anatomie skoku do prázdna: rok 1968 a výtvarné umění v Československu : The anatomy of a leap into the void : the year 1968 and art in Czechoslovakia Publikace Anatomie skoku do prázdna představuje umělecká díla a realizace, které vznikly jako bezprostřední reakce na násilné potlačení pražského jara vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, a na následné období, kterým zmítaly jak snahy udržet otevřenou občanskou společnost, tak vést ji k opětné podřízenosti Komunistické straně a Sovětskému svazu. Vzniklá umělecká díla, která poznamenala jak invaze, smrt Jana Palacha a Jana Zajíce a nastupující normalizace. Publikace je soustředěna na léta 1966 až 1973, ve kterých je dobře vidět, jak se domácí umění emancipovalo a začalo se sebevědomě zapojovat do mezinárodních struktur umělecké scény. Reaguje nebo předjímá všechna důležitá témata a přístupy – novou geometrii, novou figuraci, konceptuální umění a umění akce. Zastoupeni jsou nejznámější autoři tohoto období jako Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Jiří Kolář, Adriena Šimotová, ze slovenských autorů Josef Jankovič nebo Július Koller, stranou ovšem nezůstali ani autoři z regionů, jako Miroslav Šnajdr, Eduard Ovčáček, Stanislav Bukovský a další. Překlad do angličtiny Connaire Haggan, Pavlína Hulinková a Tomáš Hausner.

František Kupka : The road to Amorpha : Kupka's salons 1899-1913 : [The National Gallery in Prague - The Collection of Modern and Contemporary Art, Salm Palace, November 30, 2012 - March 3, 2013]

Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 12. 11. 2022 do 22. 1. 2023 v zóně 8smička v Humpolci. První sólový počin v 8smičce a zároveň úvodní výstava nového cyklu SÓLO představuje Jakuba Roztočila, absolventa Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru Monumentální tvorby profesora Aleše Veselého. Ve své tvorbě experimentuje s hmotou a zvukem, který je pro něj při vzniku díla zásadním prvkem, stejně jako princip nahodilosti a chyby vstupující do inscenovaného procesu tvorby. Většina jeho děl vzniká za pomoci důmyslného autorského přístroje bez dotyku lidské ruky. Kromě obrazů a plastik v prostoru galerie bude součástí výstavy i premiéra site-specific instalace vytvořené autorem přímo pro 8smičku.

Publikace vyšla původně anglicky, nyní v rozšířeném českém vydání. Jiří Valoch (1946) hrál, a svým způsobem stále hraje, na umělecké scéně střední a východní Evropy od poloviny 60. let, tedy od počátku všech svých aktivit, klíčovou roli. Vedle své vlastní výtvarné tvorby připravil stovky výstav, napsal desítky odbornýchtextů o nejaktuálnějších výtvarných postupech a uvažováních odkazujících ke konceptuálnímu umění nebo k dílům pracujícím s jazykem geometrie. Napomáhal, v době, kdy informace zvláště mezi Východem a Západem byly omezené, spojování umělců nejen střední Evropy, ale doslova celého světa. Tato publikace vydává zprávu o jeho širokém rozkročení a rozsáhlých aktivitách na tomto poli umění vůbec poprvé. Nikdo ještě neprozkoumal v takové míře archivní prameny, osobní archivy kolegů i přátel, nehovořil s tolika pamětníky a nezmapoval ohromující množství akcí, kontaktů, dopisů, děl a památek na ně, jako se to podařilo autorce. V neposlední řadě hovořila Helena Musilová i se samotným tvůrcem a s autory, s nimiž spolupracoval. Nevyhýbala se ani odborné literatuře věnované střední a východní Evropě. Jejím cílem bylo zmapovat jednotlivé důležité akce a způsob, jakým vznikla Valochova obsáhlá sbírka, ale také popsat mechanismy fungování společenských struktur, které určovaly a determinovaly výtvarný život a uměleckou scénu v období normalizace. Léta 1965 a 1980 byla zvolena mezníky mezi Valochovými prvními veřejnými aktivitami spojenými s výtvarnou scénou a výstavou Současná česká kresba, kterou uspořádal v roce 1980 v Domě pánů z Kunštátu a která znamenala výrazný zlom v jeho činnosti.