Jan Cebe Boeken

Životní osudy čtyř českých a jednoho francouzského žurnalisty, který byl svou činností s Československem 20. a 30. let 20. století úzce spjatý.

Kniha se zaměřuje na spolkový život českých novinářů během relativně demokratického období třetí republiky. V oblasti médií a organizace žurnalistiky se poválečná československá společnost přiblížila totalitnímu uspořádání. Hlavním tématem je proces uspořádávání a řízení novinářského života prostřednictvím jednotné novinářské organizace, přičemž kniha zdůrazňuje i vztah této organizace k dalším významným institucím té doby. Klíčovou roli hrálo ministerstvo informací pod vedením Václava Kopeckého, zejména jeho tiskový odbor, a také Revoluční odborové hnutí. Personální spojení mezi vedením novinářské organizace a těmito institucemi významně ovlivnilo směr, kterým se novinářský život vyvíjel. Po únoru 1948 vedení novinářské organizace, podporované částí členstva, jasně ukázalo, na kterou stranu se novináři a média ve vnitropolitickém konfliktu přikloní. Pozitivní vztah k ideologii komunistické strany vedl k minimální aktivizaci prodemokraticky smýšlející veřejnosti, což usnadnilo převzetí moci v mediální sféře. Komunisté tak rychle ovládli prostředky veřejné komunikace, což přispělo k hladkému převzetí moci ve státě.

Cílem předložené kolektivní monografie je nabídnout sondy do českého myšlení o (masových) médiích mezi lety 1918 až 1938. Jednotlivé kapitoly jsou v převážné většině neseny formou „případových“ studií, kdy se jejich autoři zaměřují na specifický fenomén v rámci toho kterého masového média (tisk, filmové médium, rozhlas) a následná analýza si klade nárok na ukotvení daného jevu v kontextu tendencí myšlení o tom, jaká je charakteristika daného média, co jej činí signifikantním, jaká je jeho konstitutivní úloha a v neposlední řadě také vyznačování jeho diferencí od jiných médií. Materiál, z něhož autoři kolektivní monografie vycházejí, je značně různorodý: na jedné straně se jedná o knihy či statě nebo časopisecké polemiky, které se buď explicitně obrací k tematizaci daného média, anebo o ty tištěné materiály, jež ohledávají nastíněné téma spíše implicitně.

Období mezi dvěma světovými válkami v Československu je spojeno s rozkvětem demokracie, hospodářství a kultury, avšak idealistický pohled se střetává s problematickými jevy, které toto období provázely, zejména po Mnichovu 1938. Přesto Československo během dvaceti let dokázalo, že se může rovnat vyspělým demokratickým státům. Kulturní oblast byla jednou z nejvýznamnějších, přičemž Československo se stalo republikou čtenářů, kde fascinace tištěným slovem prostupovala všechny společenské vrstvy. Zájem o noviny a časopisy byl obrovský; každý, kdo chtěl vyniknout, musel být v médiích přítomen, ať už jako objekt zájmu, nebo jako autor. Nabídka periodik byla překvapivě pestrá, přinášela specifické pohledy na politiku, hospodářství, kulturu, sport a životní styl. Mediální prostředí 20. a 30. let však nepatřilo pouze tisku; film a rozhlas, po svých počátečních krůčcích, se rychle rozvíjely a hrály důležitou roli v zábavě a informovanosti. Těmto tématům se věnují české a slovenské autorky a autoři této monografie, kteří přinášejí různé pohledy na danou problematiku.