Michal Skřejpek Volgorde van de boeken

Třetí svazek ediční řady Fontes iuris romani, představující překlady základních pramenů římského práva do češtiny, nabízí vybrané tituly z 16. až 35. knihy zákoníku Digesta seu Pandectae císaře Iustiniana z roku 533 n. l. Čtenář zde nalezne především partie věnované římskoprávnímu pojetí smluv, jako je úschova, příkazní a společenská smlouva. Následuje právní úprava kupní smlouvy, zástavních práv, zásnub a manželství; „nadčasové“ tituly věnované právním domněnkám, neznalosti práva i skutku, svědkům a důkazům používaným na římských soudech. Představeny jsou názory římských právníků na poručenství a opatrovnictví, úpravu alimentačních povinností a nechybí ani tituly zabývající se dědickým právem. Kritické vydání a zároveň první překlad Digest do češtiny obsahuje originální text a je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem, věcným, jmenným a místním rejstříkem.

Prameny římského práva jsou v běžném povědomí spojovány s texty, které pochází od římských právníků. Jsou to přitom především díla vytvořená v období tzv. klasické právní vědy – tedy v době jejího největšího rozkvětu. Dochovaných pramenů, z nichž můžeme poznávat, jak římské právo nejen vypadalo, ale zároveň jakým způsobem se proměňovalo, je přitom daleko více. Tato kniha v překladech do českého jazyka představuje výběr ze všech hlavních druhů pramenů římského práva. Nejstarší vrstva římského práva, obyčejové právo, je zastoupeno tzv. královskými zákony a slavným zákonem XII desek. Dále zde čtenář nalezne zákony lidových shromáždění, soudní vyhlášky a samozřejmě velké zákoníky z konce antiky, tedy Codex Theodosianus a justiniánské sbírky. Kromě toho se čtenář v knize rovněž setká s neprávními literárními prameny, které často obsahují nezastupitelné informace o právu starověkého Říma, jako jsou díla Ciceronova, římských historiků nebo encyklopedistů. Tento bilingvální výběr různých typů dochovaných pramenů římského práva představuje jejich různorodost i bohatství. Především je ale pozvánkou do někdy až fascinujícího světa právního řádu antického Říma, který svými konstrukcemi tak hluboce ovlivnil další právní vývoj Evropy, ale i dalších kontinentů. S jeho výraznými stopami se ostatně setkáváme také v současných zákonících, český kodex občanského práva nevyjímaje.

Občanský zákoník z roku 2012 je svým způsobem návratem k tradici. Po dvou předchozích občanských zákonících z let 1950 a 1964, jejichž obsah stál na lidově-demokratických, resp. socialistických ideových základech, se nový občanský zákoník obrací zpět ke kořenům českého soukromého práva. Ty jsou historicky spjaty především s rakouským Všeobecným občanským zákoníkem z roku 1811, jehož obsah však vycházel z širší tradice kontinentální právní kultury – z římského práva. V předkládané knize zkoumá autorský kolektiv právních romanistů faktický rozsah vlivu římského práva na nejnovější český kodex soukromého práva, konkrétně na jeho část věnovanou věcným právům. Ve stručných komentářích autoři srovnávají jednotlivá ustanovení nového českého občanského zákoníku s římským právem z období 1 stol. př. n. l. – 3. stol. n. l. Ke svému výkladu přidávají překlady původních pramenů, které shodu, či naopak rozdíl oproti římskému právu, dokládají. Ukazují tak, že navzdory velkému časovému odstupu a technologickému i společenskému pokroku je odkaz římského práva, jednoho z pilířů evropské právní kultury, stále živý a nabízí tak i dnes potenciál pro normotvorbu, stejně jako pro aplikaci a výklad platného práva.

Současná situace v Evropě nás nutí se znovu zamyslet nad významem slov hranice, cizinec a integrace, a to jak ve smyslu státním či politickém, tak ve smyslu kulturním, jazykovém, náboženském a dalšími. Do jaké míry jsou tyto pojmy determinovány svými historickými kořeny? S vědomím komplexnosti položené otázky se pokoušejí o nalezení alespoň dílčí odpovědi autoři této knihy. Téma pojímají odděleně ve dvou rovinách. První část knihy se věnuje vytyčenému tématu ve starověkém Římě, a to především na základě jeho vlastního práva, tedy římského práva. Ve druhé části se autoři soustředí na některé aspekty hranic a cizinců v době od středověku po konec uplynulého tisíciletí.

Publikace představuje souhrn výsledků vědecké práce mnoha generací odborníků z celého světa, věnujících se otázkám spojeným s trestním právem ve starověkém Římě. Obsahuje více než 8 000 bibliografických položek zachycujících nejen knižní zpracování této problematiky, ale také články v odborných časopisech, konferenční sborníky, pocty věnované významným představitelům právní romanistiky, hesla ve slovnících a encyklopediích, ale rovněž disertační práce a recenze. Zahrnuty jsou do ní práce počínaje 18. stoletím a dovedena je až do současnosti. Tato bibliografie obsahuje práce věnované římskému trestnímu právu od královské doby, přes období republiky, až po vládu císaře Justiniána. Jedná se o první zpracování této záležitosti v celosvětovém kontextu.

Justiniánská Digesta Latinský text a český překlad zákoníku, který vznikl v 6. století n. l. zásluhou byzantského císaře Justiniána. Digesta jsou nejrozsáhlejším právnickým dílem, které vzešlo z legislativní dílny císaře Justiniána. Jedná se o sbírku excerpt z odborné právnické literatury převážně klasického období, která spolu Institucemi (český překlad Karolinum 2010) a Justiniánovým kodexem tvořila monumentální svod římského práva známý jako Corpus Iuris Civilis. Český překlad reprezentativního výboru z tohoto díla je výsledkem úzké spolupráce našich a slovenských romanistů, kteří se mohli při jeho přípravě částečně opřít o již existující výbor slovenský. Kniha vychází jako součást ediční řady Fontes Iuris Romani.

Tato publikace nabízí přehlednou formou, v abecedním pořádku, přehled nejdůležitějších pojmů, termínů a obratů z římského práva. Základem je právní terminologie používaná v rámci všech oblastí římského soukromého práva (právo osob, věcná práva, závazky, dědické právo, právo procesní). Kromě toho jsou sem výběrově zařazeny také pojmy z práva veřejného: trestní právo, ústavní právo, administrativní právo, oblast daní a poplatků. Na závěr jsou zařazeny některé často používané latinské definice a právní zásady. Kromě toho, že zde obsažen také obecný přehled základů výslovnosti latiny, jsou u všech termínů, definic i zásad uvedeny také délky výslovnosti. Tato publikace je určena nejen studentům právnických fakult, ale rovněž i všem dalším zájemcům o římské právo.

Tento učební text je určen všem studentům právnických fakult i dalších vysokých škol, kde je vyučováno římské právo. Je doplněním učebnice „Římské právo“ a dalších učebních textů („Římské právo v datech“, „Latinsko-český slovníček římského práva“ a „Prameny římského práva/Fontes iuris romani“). Jeho hlavním cílem je pomoci studentům k snadnější orientaci v komplikované materii římského práva a také k pochopení jeho vývojových tendencí. Autor proto zvolil netradiční přehledovou formu uspořádání textu. Římskému veřejnému právu, je s ohledem na zaměření výuky tohoto oboru, věnována proto menší pozornost. Úvod tvoří kapitoly věnované otázkám organizace římské společnosti, státnímu zřízení, pramenům práva a jeho dělení, stejně jako osudům římského práva v kontextu dalšího právního vývoje. Hlavní pozornost je samozřejmě zaměřena na oblast římského soukromého práva. Zahrnuje tedy detailní informace o právu osob, počínaje problematikou právní subjektivity a způsobilosti k právnímu jednání, příbuzenství, struktuře římské rodiny i manželství. Následují výklady o majetkovém právu, tedy o věcných právech (význam a rozdělení věcí, problematika vlastnictví, držby a věcných práv k cizí věci), o právu závazkovém (obecná problematika obligací, smluv a deliktů) a dědickém právu (především dědění ze závěti a ze zákona). Dále jsou zařazeny kapitoly o římském soukromém procesu a tzv. obecných naukách.

Překlad učebnice práva východořímského císaře Iustiniana z počátku 6. století n. l. se zaměřuje na římské soukromé právo a zahrnuje také trestní právo a obecné právní principy. Tato učebnice, používaná až do 18. století, představuje myšlenkový odkaz římské právní vědy, který ovlivnil generace právníků, soudců a zákonodárců. Poskytuje studentům právnických fakult první kontakt s právem, přičemž systematika římského právního řádu umožňuje proniknout do právní vědy a osvojit si právnické myšlení. Informace o římském právu pocházejí z různých pramenů, včetně zákoníků a odborných spisů římských právníků, ale také epigrafických, papyrologických a numismatických artefaktů. Úplné a bezmezerové studium římskoprávních textů je vzácné, avšak Institutiones seu Elementa, jak zní plný název této učebnice, představují výjimku. Překlad umožňuje čtenářům, stejně jako studentům antiky, seznamovat se s oblastmi římského soukromého práva a obdivovat provázanost jeho institutů. Instituce byly zamýšleny jako učebnice a obsahují údaje vztahující se k předchozím dobám, což je činí také průvodcem po životě antického Říma a autentickým obrazem každodenního života jeho obyvatel.