Zbyněk Tarant Boeken

Publikace se zabývá soudobými projevy antisemitismu a analyzuje jejich verbální stránku. Čtivě napsaná kniha kladoucí celou řadu znepokojivých otázek je určena odborné i laické veřejnosti

Tato kniha se zabývá tématem židovské paměti holocaustu ve 2. polovině 20. století, a to s důrazem na proces konceptualizace a institucionalizace této paměti v Izraeli a ve Spojených státech. Názvem „Diaspora paměti“ pojmenováváme specifickou situaci židovských přeživších holocaustu, kteří po neúspěšném pokusu o návrat do původních domovů opouštějí evropskou půdu, odcházejí do Izraele a Spojených států a paměť událostí, které mnozí z nich přežili jen zázrakem, si odnášejí s sebou – do nového domova a na nové místo, které přitom nebylo připomínanými událostmi přímo zasaženo. Tato kniha pak popisuje příběh paměti, vnášené do nové krajiny, nových kulturních kontextů, jakož i nových historických okolností, která zcela zásadním způsobem ovlivnily to, jak dnes o událostech holocaustu Židé uvažují a jak si je připomínají. Kniha je postavena na disertační práci autora a své téma sleduje za pomoci analýzy dobového židovského tisku, rozboru teologických reflexí a výzkumu v terénu.

Kniha nabízí pohled na mnichovskou dohodu, druhou československou republiku a počátek nacistické okupace českých zemí očima hebrejskojazyčného sionistického tisku v britském mandátu Palestina.

Dějiny antisemitismu odkrývají velmi nezvyklý úhel pohledu na odvrácenou tvář našeho kulturního diskurzu. Obraz Žida, jakožto jakési všeprostupující negativní, démonické moci formoval zejména evropskou civilizaci po většinu našeho letopočtu. Ačkoliv byl tento obraz na hony vzdálen tomu, jací Židé ve skutečnosti jsou, nebo nejsou a ačkoliv dokázal a dokáže tento obraz přežívat i tam, kde žádní Židé nežili a nežijí, ti skuteční Židé kvůli němu skutečně trpěli a umírali. Jak se v jednotlivých heslech této encyklopedie snažíme ukázat, některé z protižidovských mýtů a stereotypů (např. mýtus rituální vraždy) vznikly ve skutečnosti adaptací některého z univerzálních mýtů či prolnutím dvou či více původně nesouvisejících motivů. Studium antisemitismu v takovýchto případech ukazuje, že není pouhou reflexí jedné formy nenávisti, nýbrž plnohodnotnou součástí společenských věd.

Publikace chce představit některé příklady spikleneckých teorií v krátkém chronologickém průřezu, přičemž z mnoha typů konspiračních teorií volíme ty, které mají vztah k antisemitismu. Tato kniha si klade za úkol představit některé z mechanismů, které vedou k produkci teorií spiknutí, upozornit na jejich význam a na jednotlivých příkladech ukázat fascinující a matoucí svět tohoto dosud málo zkoumaného žánru. Publikace chápe konspirační teorie jako specifický sociální fenomén a současně literární žánr. K jejich výzkumu přistupuje kombinací metod historie, etnologie a mediálních studií.

Výzkum antisemitismu není jen reflexí jedné staré zášti. Víme-li, že skrze antisemitismus dochází k promítání vlastních negativních charakterových vlastností na podobiznu „Žida“, pak analýzou této podobizny můžeme zpětně odhalit to, co si naši předkové i současníci přáli ukrýt, spálit a pohřbít. Reflexe antisemitismu tak poskytuje širší kontext pro pochopení pozadí historických událostí či motivů konkrétních aktérů. Publikace autorského kolektivu Katedry blízkovýchodních studií a Katedry historických věd ZČU v Plzni mapuje nejstarší kořeny protižidovské nenávisti, rasové ideologie a honby za „čistotou krve.“ V dalších kapitolách pak tato kniha poukazuje na úlohu antisemitismu v revolučních proměnách Francie 19. století a problematizuje představu o antisemitismu jakožto „iracionální zášti nevzdělanců“. V českém kontextu se pak autoři ptají, zda lze i v České republice nalézt doklady o spolupráci islamismu s neonacismem. Knihu uzavírá unikátní svědectví pamětnice, která měla možnost poznat každodenní důsledky antisemitismu během druhé světové války a poválečného období.