Překlad básnické sbírky oceňované, mladé, polské básnířky Małgorzaty Lebdy Sny uckermärkerů. Podobně jako v dříve vydaném Matečníku (česky v roce 2019) se noříme do rodinných vztahů na hranici lidského a přírodního světa. Sny uckermärkerů jsou však temnější. V krátkých, sevřených obrazech se verše dotýkají konečnosti a smrti, které evokuje bohatá smyslová metaforika.
Matečník je jakýmsi tajemným zdrojem autorčiny poezie. Je to výjimečná buňka v plástvi, v níž roste včelí královna. V polštině má však matečník i druhý význam: jedná se o nedostupné místo hluboko v lese, kde se schovává zvěř. Les a včely jsou ústředními motivy této sbírky. Les je zde učitelem smrti a včely mají být metaforou života. Tohle alespoň tvrdí autorčin otec, hlavní figura této knížky, která je jakýmsi atlantem, na jehož bedrech spočívá celá tíha vesnického světa a jejíž smrt způsobuje neopravitelné trhliny v klenbě osobního kosmu.
Na konci světa leží vesnice Máj, odkud je všude daleko a kde čas plyne svým vlastním tempem. Právě sem přijíždějí dvě ženy, aby za sebou nechaly svůj dosavadní život. Místo nového začátku je však čeká starost o slábnoucí babičku Růžu. Małgorzata Lebda ve svém oceňovaném prozaickém debutu rozehrává hypnotický příběh o láskyplné péči, ztrátě a nenasytné vůli žít. Svým poetickým vyprávěním propojuje lidské, zvířecí i rostlinné světy a ukazuje, že člověk není od přírody oddělený, ale sdílí s ní stejnou křehkost, pomíjivost i odhodlání. Každodenní úkony se proměňují v tiché rituály, dům v živý organismus a krajina v prostor, kde se něha neustále střetává s násilím. Román Nenasytné je podmanivým příběhem o blízkosti, která přetrvává i tváří v tvář zániku.