Kytice

Tato básnická sbírka 19. století obsahuje dvanáct balad, které K.J. Erben uvedl úvodní básní o původu slova mateřídouška. V ní zachytil dávný, pohanský původ bájí a vyjádřil svůj básnický záměr, včetně odvážného věnování slovanským vlastencům. Erben, znalý českých básní a pohádek, chtěl doplnit Čelakovského „Ohlasy“ výběrem lidových námětů. Sbírka zahrnuje různé druhy lidové epiky, přičemž nejpočetnější skupinu tvoří báje, které reflektují názor lidu na přírodu a tajemné síly (např. Polednice, Vodník, Vrba). Představa o hranicích mezi živým a neživým světem přechází z pohanských mýtů do zlidovělé křesťanské tradice. Místní pověsti a pohádky, jako Zlatý kolovrat, doplňují sbírku o dramatické obrazy ze života a lidových obyčejů (Štědrý den, Dceřina kletba). Morální názor lidu se v ní prolíná s křesťanskou etikou, která trest zmírňuje pokáním. Erben vyzdvihuje společenské poslání ženy, zejména matky, a většina balad reflektuje mateřskou lásku. Jeho poselství oslovuje i dnešek, kdy v závěru Věštkyně čteme výzvu k moudrosti. Erbenova výstavba balad inspirovala mnohé české epiky a umělce, včetně skladatelů a výtvarníků.